KRONIKA – Bohnický hřbitov

Odkaz na KNIHY ZEMŘELÝCH zde

BROŽURA ÚSTAVU PRO CHOROMYSLNÉ 1925

USTAV-PRO-CHORO-1925 Stáhnout

Výtvarné řešení objektů BOHNICE
Pro budoucí panoráma ústavu bylo štěstím, že na budovu administrace, kostela a vil v jižní části ústavu byly vybrány architektonické návrhy tehdy již renomovaného Václava Roštlapila, mj. tvůrce monumentální Strakovy akademie v Praze – Klárově (dnes sídlo Vlády České republiky) a Akademie výtvarných umění v Praze – Letné.
V budově administrace, dokončené v roce 1909, vytvořil Roštlapil ve zmenšené a zjednodušené formě slohově čistou novobarokní repliku jmenovaných staveb.
V budově kostela sv. Václava, se středovou 55 metrů vysokou věží, skloubil románské prvky s hravou secesí v čistotě stavby. Na vnějším i vnitřním vybavení kostela, dokončeného v roce 1916, se podíleli významní umělci té doby, např. Jakub Obrovský, Celestin Klouček, Franta Úprka, František Hergesell ml.
V ústavu existoval již od roku 1909 římskokatolický farní úřad, prakticky až do roku 1951, do částečné likvidace nemocnice.

Pamětní kniha 1909-1933

duchovní správy

kr.čes.zem.ústavu pro choromyslné

v Bohnicích

Přepis: Jan Pomykacz

O.A.M.D.g.t.B.M.V.

V sezení zemského výboru Král.českého dne 20.srpna r.1909 usneseno:

zříditi při král.čes.zem.ústavu pro choromyslné v Bohnicíh, duchovní správu

a vypsati na místo ono veřejný konkurs.

Konkurs na místo duchovního správe Kr.č.zem.ústavu v Bohnicíh vypsán v ordinavicitním listu kníž.arcib.Konsistoře v Praze ze dne 3.září 1909 č.ep.11.376 do doby 22.září 1909.

Žadatelů přihlásilo se 14. a zemský výbor ze dne 27.IX. 1909 „prozkoumav doklady žadateli předložené, a zváživ veškery rozhodující okolnosti, považuje za kandidáta nejzpůsobilejšího dp.Otakara Hrušku, který více jak 12 let v zem.službách k naprosté spokojenosti působí a i jinak theoretiskými vědomostmi a ostatní svou činností nad ostatní kandidáty vyniká“.

Kníž.arc.konsistoř byla však mínění jiného, a sdělila: „Otakar Hruška, duch.správce kr.čes.zem.donucovací pracovny v Pardubicích, působí arci při zem.ústavu a v zem.službách, ale při ústavu jiného druhu, než na který nyní povolán býti má, a v kterémž dosud žádné práce nemá.

Ostatně by byl dle vyjádření ředitelstva zem.ústavu v Pardubicíh, odchod jeho citelnou ztrátou a žadatel bysi postavení své hmotně mnoho nepolepšil. Proto dovoluje si Kníž.arc.Konsistoř navrhnouti, aby místo duch.správce v Bohnicích, vyhlédnut byl žadatel jiný, a to z kněží arcidiecéze pražské.“

Zemský výbor Král.Českéh, opíraje se však o právo patronátní, a o klientelu na zemských patronátech, jež dekretem zem.výboru č. 45.682 již 20.června 1900 Otakaru Hruškovi udělil, jmenovaný jej v sezení zemského výboru Království Českého dne 19.října 1909 č. 140.196 duchovním správcem král.čes.zem.ůstavu pro choromyslné v Bohnicích, a v dekretu jmenovacím uvedl zemský výbor ještě tento dodatek:

„Posléze se upozorňujete, že kníž.arcib.Konsistoř oznamujíc, že Vám udělena byla k úřadu Vašemu potřebná jurisdikce a kanonická misse, sdělila zároveň, že si K.a.ordinaciál vyhradil právo udělenou jurisdikci a kanonickou missi odvolati, Kdybyste se v úřadě svém neosvědčil. Odvoláni to by mělo za následek, že by podle § 4.pens.normálu bylo vzíti v úvahu Vaše pensionování pro neschopnost k zastávání duchovní správy v zemské službě.“

Jeho Eminence, nejdůstojnější pan kardinál a kníže arcibiskup Pražský Lev ze Skrbenských, dekretem ze dne 1.listopadu 1909 č. 14.446 udělil jmenovanému duch.správci Otakaru Hruškovi, potřebnou jurisdikci a Kanonickou missi.

Dne 1.prosince 1909 nastoupil a službu duchovního správce král.čes.zem.ústavu v Bohnicích: post tat certamina se uvázal Otakar Hruška.

Týž narodil se 3.prosince 1869 v Žel. Brodě, jakožto syn okres.tajemníka. Obecné školy, jakož i ck.gymnásium navštěvoval v Hradci Králové, kamž byl jeho otec jako tajemník okres.výboru přeložen. Po dosažení způsobilosti, vstoupilr.1888 do Sist.Kněžského semináře, kdež byl na kněze vysvěcen 17.července 1892.

Dne 1.září 1892 ustanoven byl kaplanem v Dobrušce. Po dvě léta byl vychovatelem v rodině hraběte Karla z Frautsnannsdorfu. Dekretem zemského výboru král.Českého ze dne 18.února 1897 č.8461 ustanoven byl duchovním správcem Král.če.zem.donucovací pracovny v Pardubicích a dosáhl definitivy zemských duchovních s nárokem na klientelu dekretem zemského výboru ze dne 25.června 1900 č.45.682. Po celou dobu působení svého v Pardubicích byl zároveň II.exhortatorem a sup.učitelem náboženství na cz .reálných školách a učitelem němčiny na obchodní tamnější škole. Zvolen byv do obecního zastupitelstva, přidělen do městské chudinské rady; staral se o zvelebení chudinství a zvláště zorganizoval městský chudobinec i sirotčince. Měl také přidělený filiální kostelík Panny Marie na Výstrkově, o jehož úplnou restauraci se postaral, zanechav po sobě, dle slov Jeho Excelence nejd.Královohradeckého biskupa Dr.Doubravy: „viditelné stopy neúnavné činnosti kněžské,“ – čehož důkazem byly různé referáty v místních všech časopisech. Když z Pardubic odcházel, aby po dříve zmíněném jmenování, nový svůj úřad v Bohnicích dne 1.prosince 1909 nastoupil.

Ředitelem kr. č.zem. ústavu v Bohnicích byl p.MUDr.Jan Hraše,

Primáři: p. Dr. A. Eiselt, p. Dr.D. Walenfels,

Lékaři: p. Dr. Vl.Skalička, p. Dr. V. Trus a p. Dr.V.Havel (nastoupil také v prosinci)

Správcem ústavu byl pan Ant.Lukeš, kontrolorem p. Boh. Šimek a další úředníci: p. Víšek, p. J. Werner, (téhož roku v prosinci zemřel), p. V. Urbánek, p. Fr.Brychta, p. Ar. Churain, p. Fr. Kašpar,

Farářem v osadě v Bohnicích byl veleb. Pán Josef Sobotka.

Ústav nemaje žádné kaple, byl odkázán, do té doby, než ústavní kostel se vystaví, konati své služby Boží po dohodě s p. farářem z osady v chrámu Páně Bohnickém.

Nemocných bylo v ústavu 480, mužů i žen, a stále počet rostl, jelikož nové pavilony se stavěly a zřizovaly.

Téhož roku 1909 a sice 12.září byl vysvěcen nový ústavní hřbitov veledůstojným pánem p. Josefem Mejsnarem knížarc.vikářem a farářem z Klecan za assistence v.p. faráře Josefa Sobotky, p.ředitele i správce ústavu, jakož i úředníci a nemocní účast brali na této slavnosti. Prvý pohřbený byl ošetřovanec František Janovský, 11.letý chlapec.

Dne 29.listopadu začal se nedaleko zámečku stojící špýchar bourati. Stál prý přes 700 let. Po té přišla na řadu stodola, kůlny a stáje, jelikož na tom místě začaly se stavěti budovy pro úředníky. Také starý zámeček začal se přestavovati, resp.upravovati na byty pro zřízence ústavní.

Rok 1910

1.ledna bylo v ústavě celkem 529 nemocných a to 420 mužů a 109 žen a 78 opatrovníků a 18 opatrovnic.

Nově přibyli do ústavu p.lékaři: Dr.Lad. Riedl, (1.VI) a Dr. V. Poseděl (15.IX).

Stav úředníků byl velice rozmnožen a nastoupili p.revid.Št. Heyda (4.I.) – pán velice zbožný, p. as.Fr. Wachtfiedl (1.I.), p. as.Vl. Koubek (10.I), p. Jar.Žežula (24.VI), p.H. Skuhrovec (29.VI), p. Ad. Tvrdek (1.IV), p. Vik. Janeš (1.XI), a sl.Mil.Nezdarová (16.IX).

Odešli: p. Churain Ar. (10.IV) do ústavu Dobřanského, jakož i p.A.Přík (1.X.) a p. Fr.Kašpar (1.VIII.) k zem. Účtárně.

Při ústavu zřízena samostatná lékárna, upraveny pro ni zvláštní místnosti a opravdu vzorně zřízena budově administrační, za oddělením pro návštěvy.

Lékárníkem ustanoven p. MgPF. Jaromír Slavík (1.X.)

Započato se stavbou rozsáhlého hospodářství a takzv. vesničky pro opatrovníky, v nichž však byli zřízenci ústavní, a prvý se tam nastěhoval sluha V. Kocourek, po němž nazvána tato vesnička Kocourkovem.

V dubnu skončena u přívozu proti Selci stará hospodářská budova zvaná Tříkrálka, která v roce 1906 koupena byla zemským výborem od p. Rajsnera za 38.000 k. jednak za tím účelem by na pozemcích Tříkrále náležejících postavena býti mohla ústavní vodárna a zřízena silnice vedoucí od Tříkrálky do Bohnic. Proti bývalé budově Tříkrálky, postavena pak slušná vilka pro převozníka.

Dne 17. srpna odmítli někteří v ústavu pracující káranci ( z Kr.č.zem.donuc. pracovny z Hradčan) poslušnosti dozorci Josefu Gruvaldovi. Když původce této vzpoury, káranec Josef Berka, hnal se proti dozorci s motykou, tu zmíněný dozorce použil služebního revolveru a Josefa Berku střelil; káranec odvezen byl po té do všeobecné nemocnice do Prahy, kdež během tří dnů zemřel.

Tato trapná historie, ještě s trapnějším ukončením stala se na hlavním ústavním prostranství před villou, ve které bydlel p. Dr. Truse. Jeden z pánů lékařů a sice p. Dr. Vl. Skalička byl dojista nevinně udán pro neochotu obsloužiti raněného.

Rok 1911

Dnem 1.ledna bylo v ústavě celkem 1048 nemocných a to: 756 mužů a 292 žen, 133 opatrovníků a 80 opatrovnic.

Nově přibyli p. lékaři: p.Dr. Ant.Růžička (4.I) řídící primář, který již v roce 1904 a sice 7.července původně přišel jako řídící ústavu do Bohnic s takzvanými Kolonisty, ku řízení přípravných prací pro stavbu a vedení hospodářství na velkostatku Bohnickém.

Pak p.Dr.Ang.Riegel, primář z pražsk.ústavu (4.I.).

Dne 16.II. byl přeložen do Kosmonos p. Dr. Vl.Skalička.

Ve správě ústavu nastaly však změny veliké, jichž příčinou byly různé nedohody v poměrech ústavních, vlastně mezi jednotlivci; padla kosa na kámen a kámen na kosu. P.správec ústavu Ant.Lukeš, ustanoven vrchním správcem v ústavu pražském. Odešel 6.IX., pán to velice zbožný, který duchovní správě mnohé dobro prokázal. Také kontrolor ústavu p.Boh.Šimek (20.11.) odešel v téže hodnosti do ústavu Dobřanského.

Správcem ústavu jmenován p.vrchní správce Frant.Schoberle z ústavu Dobřanského. Jejž předcházela nejlepší pověst. Nastoupil 6.XI. Kontrolorem ustanoven taktéž z Dobřanského ústavu p. kontr.Jan Kdoulím, téže dobré pověsti požívající.

Stav úřednictva rozmnožen byl p.účet.asistentem Vlad.Koubkem (1.III.)

I v osadě farní nastaly změny. Pan farář Josef Sobotka, (nar.14.I.1863, ord. 5.VII.1887), který v Bohnicích pobyl od 16.XI:1903, byl dne 31.VII. investován na faru v Bubenči, kdež kdysi asi 11 let kaplanoval. Duchovní správce snažil se kázáním při instalaci odvděčiti se aspoň v nepatrné míře za ochotu a laskavost, jakou mu nově jmenovaný dp.farář Bubenečský prokazoval.

Dne 1.VIII. ustanoven byl a nastoupil jako administrátor fary Bohnické dřívější kaplan Libocký dp. František Petráček (nar.8.III.1874, ord.23.VII.1899), kněz všeobecně oblíbený. Zemský výbor kr.čes. dne 25.X. č.103.919 presentoval jej na uprázdněné obročí v Bohnicích. Dne 8.VII.byl nově ustanovený dp. farář slavnostně instalován veleb.p.Josefem Mejsnarem Kníž.arc.vikářem a farářem z Klecan, za asistence veleb.p.Vlast.Hálka, faráře z Liboce a ústav.duch.správce.

Rok 1912

Dnem 1.ledna bylo celkem 1441 nemocných a to 831 mužů a 610 žen, 149 opatrovníků a 126 opatrovnic.

Stav lékařský tohoto roku opětně došel změny. Pan řídíci primář Dr.Ant. Růžička ustanoven říd.primářem v ústavu pražském (1.X.), primář Dr.Dom. Wlhenfels (1.IX.) a p. primář Ang. Priegl (1.X.)- oba do ústavu Dobřanského. Pro náš ústav ustanoven řídícím primářem p. Dr.Vilém Sedloň z Dobřan (22.IX.) a p.primář Dr. Jos. Ludikar (1.IX) taktéž z Dobřan. Sekundářem ustanoven p. Dr. Emil Waitzmann (29.IX.) z pražské kliniky a prvou ženskou sekundářkou v zemských službách Král.českého sl.Dr. Josefa Puzlová (16.XII.), která přišla z ústavu Kroměřížského.

Téhož roku ustanoven byl při ústavě samostatný inženýr p. Václav Král (18.II.) jemuž přidělen dozor nade vším do oboru technického spadajícím řízení, a pak zrušeno místo šafáře (p. Hovorka ustanoven šafářem v ústavu Beřkovickém) a zřízeno místo samostatného hospodářského správce, jímž jmenován p. B. Janda (1.III.).

Taktéž nově přibyli p. úředníci: p. Lad.Tlustý (29.I.), p. Otak.Benda (12.VI.), p. Jos. Fromek (15.VI.), p.Václ. Růžek (1.XII.), a pan Jan Dráb (4.XI.).

Odešli : p. Vikt. Janeš (13.I.) do pražského ústavu, a p. Kar. Kamrlík (1.VII.) do praž. Nalezince.

Téhož roku a sice dne 15.VIII. ustaven byl Kostelníkem dosavadní inventární opatrovník z Kolonic p. Jan Maršík.

V září konán byl velkolepý eucharistický kongress ve Vídni, který byť při ohromné nepohodě časové, předce světovým byl, a zůstane nezapomenutelným všem těm, kteří byli svědkové ústy, jež vzdána byla Eucharistickému Králi Ježíši Kristu. Duchovní správce účasten byl tohoto sjezdu. Duchovní správce ústavu dal iniciativu k tomu, aby p. bohnický farář žádal na ústavu zřízení jednoho oltáře o Božím Těle, čemuž vyhověno bylo dekretem zem.výb.dt. 22.V. č. 54298 v tom smyslu, že dřevěná ozdobná kostra oltáře vyhotovena bude v ústavní truhlářské a natěračské dílně, jež odevzdána bude farním úřadu, který jako příspěvkem na výlohy s postavením a ozdobou oltáře spojené, obdrží každoročně : 40 korun z ústavní pokladny.

Nemalou péči vynaložil duchovní správce aby místo starých varhan i v Kostele Bohnickém zřízeny byly varhany nové a u velesl.zem.výboru odůvodňoval, aby ústav aspoň jednou polovinou ku zřízení varhan přispěl, z té příčiny, že odkázán jest konati bohoslužby pro nemocné ve farním kostelíku. Tímto důvodem podporována žádost farního úřadu byla příznivě vyřízena dne 11.IV. č. 123.395 a v tom smyslu, že jedna polovina nákladu (asi 1.000K) má se účtovati na fond zem.ústavu pro choromyslné v Bohnicích a druhá na fond zemských statků. Nové varhany, zakoupené od firmy Jos.Reina a Jos.Černý z Vinohrad, posvěceny byly duch.správcem za assist.dp.faráře dne 24.XI.u přítomnosti p.t. úřednictva ústavu a četného zástupu věřících.

Rok 1913

Dnem 1.ledna bylo v ústavě celkem 1629 nemocných a to 929 mužů a 700 žen, 175 opatrovníků a 129 opatrovnic. Různými výpady uveřejněnými v časopisech, zvláště v Právu Lidu, jakož i udáními učiněnými na p.ředitele ústavu Dr. J. Hraše, viděl se zemský výbor nucen přeložiti jej do ústavu pražského, jmenovav jej vrchním ředitelem. Odešel 1.X.. Ačkoliv byl mužem více než energickým, předce duchovní správa našla v něm oporu a podporu ve věcech náboženských. Zvláště pak rodina byla příkladným vzorem ve vykonávání náboženských povinností.

Dne 3.X. nastoupil nově jmenovaný ředitel ústavu p.vrchní ředitel Dr. Bohuslav Hellich, dosavadní ředitel ústavu pražského, jejž předcházela pověst naprosté Konciliantnosti.

Nově přibyli p. lékaři: p. Dr. Frant. Malický z ústavu Dobřanského, (1.I.) a p. Dr. Frant. Khun z ústavu Opočenského (1.I.). Do ústavu Dobřanského byl přeložen (1.I.) p. Dr. Jar. Truse.

Ve stavu úřednictva nastaly jen nepatrné změny a sice přeložením p. Hynka Skuhrovce (1.X.) k pivní? dávce do Prahy a jmenováním p. Ant. Šipa (6.X.) úč. Asistentem v ústavě Bohnickém.

Duchovní správce vybídl p. faráře v osadě, by podal si žádost k zem.výboru za příčinou instalování elektrického osvětlení ve farním chrámu Páně, a v žádosti této několikráte intervenoval, vzhledem k tomu, že ústav používá farního Kostela také ke svým bohoslužbám. Čehož dosaženo dekretem zem.výboru 28.XII. 1912 č.57261. V březnu provedeno celé osvětlení kostela i fary.

Před svátky Velikonočními ve dnech 13. – 16. března konány pro osadu Bohnickou a ústav duchovní cvičení, jež s nadšením vykonal vep. Vlastimil Hálek, farář v Liboci. Tato duchovní cvičení ode všech hojně navštěvována, potkala se nejlepším zdarem i výsledkem.

Za příčinou německé obstrukce na sněmu, nastala zemská finanční krize. Nařízením Jeho Ap. Veličenstva dne 26.července rozpuštěn zemský sněm a místo zemského výboru Král. Českého ustanovena zemská správní komise, v jejíž čele bývalý přísedící zem.výboru J.Exc.slovutný pan hrabě Vojtěch ze Shonbornu, vede správu země

V dubnu ukončena byla válka Balkánská, jež z počátku spojivši v jeden celek Černohorce, Srby, Bulhary a Řeky proti dávnému nepříteli Turku, těšila se všeobecných sympatií, jež však pominuly, když Srbové porušili slovanské sbratření.

Rok 1914

Dne 1. ledna bylo celkem 1892 nemocných v ústavu a to 1115 mužů a 777 žen, 182 opatrovníků a 124 opatrovnic.

O svátcích Velikonočních účinkoval při službách Božích poprvé nově utvořený hudební a pěvecký sbor opatrovnictví a nemocných pod vedením vrchního opatrovníka p. Linharta.

Samostatnost duchovní správy: vedení matrik.

Již v roce 1911 v měsíci květnu podal p. farář J. Sobotka prohlášení, aby duchovní správa ústavu sama vedla potřebné materiály, jelikož populace kolátury stoupá a škol přibývá. Na základě tohoto prohlášení podal zemský výbor žádost, by samostatné vedení matrik při ústavní duchovní správě bylo zařízeno. Nejdůstojnější kníž.arc.Konzistoř v Praze podporovala tuto žádost a navrhla, aby již 1.lednem 1912 matriky samostatně duch.správou byly vedeny. Po několikeré urgenci duchovního správce u samotného ministerstva ve Vídni konečně dne 3.června 1914, tedy po uplynutí plných tří let záležitost ta vyřízena dle následujícího přípisu nejdůst.Kníž.arcib.Konzistoře v Praze:

Číslo: 6407 V Praze 20.V.1914

Veledůstojnému Kon.ar.vikáriátnímu

úřadu Proseckému

C.k. mistodržitelství pro Království České oznámilo sem dne 21.dubna 1914 č. 1.B.1149/122.949, že c.k. ministerstvo vnitra vynesením ze 9.IV.1914 č. 1472, ex 1912 v souhlasu s c.k. ministerstvem Kultu a vyučování udělilo povolení, aby samostatné vedení matriky rodné, sňatků a úmrtí pro matričné případy ošetřovanců a úmrtí pro matričné případy ošetřovanců Katolického náboženství, zběhlé v Král.zem.ústavu pro choromyslné v Bohnicích přeneseno byla na Katolického duchovního správce pří tomto ústavě ustanoveného.

Ústavnímu správci matriky jest svědomitě šetřiti všech předpisů ohledně vedení matrik. Zřízením tímto nesmějí ani nyní ani v budoucnosti fondu náboženskému vzniknouti výlohy.

Tím nemění se též ničeho na právně administrativní povaze ústavní duchovní správy v Bohnicích jako v mezích farního obvodu bohnického vykonávané.

Konečně se podotýká, že vedení matriky ohledně úředníků a zřízenců ústavu pro choromyslné, tak jako dříve faráři Bohnickému bude náležeti.

Tento přípis byl odtud sdělen Zemské komisi s požádáním, aby zakoupila pro zmíněnou duchovní správu matriky archy na II.originál, pečeť, jednací protokol a skříň na matriky. Matriky budou vedeny samostatně počínaje dnem 1.července 1914.

Duchovní správce budiž vyzván, aby při vizitaci předložil úřední knihy, které Vaše Veledůstojnost bude revidovati. II.originál musí zaslati vikariátnímu úřadu do konce ledna každého roku. Užívati musí tiskopisů námi schválených a psáti matriky přesně dle zdejších pravidel.

Přípis budiž opsán doslovně do pamětní knihy Bohnické a do pamětní Knihy duchovní správy Král.českého zemského ústavu pro choromyslné v Bohnicích.

Vaše Veledůstojnost bude sem referovati, že vše dle zdejších pokynů provedeno bylo.

Dr. Jan Sedlák

Generální vikář

Podobné oznámení a nařízení ohledně vedení matrik došlo od zemské správní komise dt 13.V.1914 č. 57.149 a dt. 2.VI.1914 č. 64.860 jichž opisy v archívu duchovní správy jsou uloženy.

Rudým, krvavým písmem nejen v dějinách Rakouska, ale i v dějinách evropských zapsán bude den 28.června, kdy spáchána v Sarajevě zločinná vražda na J.C. a K.Výsosti Františku Ferdinandu d´ Estem, následníku rakouského trůnu, a jeho manželce Žofii, kněžně z Hohenbergu. Tato zločinná vražda spáchána byla, dle soudního šetření, členy Srbské Národní obrany Cabrinovičem, který vrhnul pumu a Principem, který spáchal atentát browningovou pistolí. Pumy i zbraně u spiklenců a jejich soudruhů nalezené, pocházely z vojenského skladiště zbraní v Srbském Kragujevaci.

Když dalším vyšetřováním se zjistilo, že celé téměř vedoucí Srbsko o atentátu vědělo a úkladně proti Rakousku brojí a zbrojí, podala Rakousko Uherská vláda dne 24.července notu, čili výzvu k pravdě srbské vládě. Po nepříznivé odpovědi na den sv. Anny 26.VII. prohlášena v Rakousko Uhersku mobilizace a dne 28.července vypovídá Srbsku válku.

Císaři Františku Josefe, kmete 86.letý, nesplnilo se Tvé

přání: v míru a klidu skončiti život a své blahé panování!

Ctihodný starče, otče svých národů, pobývající

v zelených Alpách na svém letním sídle, musel Jsi vzíti

do ruky péro a podepsati vypovězení války:

Mým národům! Bylo mým nejvroucnějším přáním, abych léta, kterou jsou Mi ještě dopřána z Milosti Boží, zasvětiti mohl dílům míru a Svoje národy uchránil před těžkými obětmi a břemeny války. V radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto.

Pletichy protivníka plného nenávisti nutí Mne, abych na obranu cti svého mocnářství, na ochranu jeho vážnosti a moci, k zabezpečení jeho državy po dlouhých letech míru chopil se meče. S nevděkem rychle zapomínajícím nastoupilo Království srbské, které od prvního začátku své státní samostatnosti až do nejnovější doby od Mých předků a ode Mne bylo chráněno a podporováno, již před lety cestu otevřeného nepřátelství proti Rakousku.

Když jsem po třech desetiletích požehnané práce míru v Bosně a Hercegovině rozšířil Svoje vladařská práva na tyto země, vyvolalo toto moje opatření v Království srbském, jehož práva nižádným způsobem porušena nebyla, výbuchy nevázané náruživosti a nejrozhořčenější nenávisti.

Moje vláda užila tenkráte Krásného práva silnější a žádala v nejkrajnější shovívavosti a dobrotivosti na Srbsku toliko, aby snížilo počet svého vojska na stav míru a slíbilo, že budoucně setrvá na dráze míru a přátelství. Týmž duchem umírněnosti vedena, obmezila se moje vláda, když Srbsko před dvěmi léty nacházelo se v boji s tureckou říší, na hájení nejdůležitějších životních podmínek mocnářství. Tomuto jednání děkovalo Srbsko v prvé řadě, že dosáhlo účelu války.

Naděje, srbské Království ocení shovívavost a mírumilovnost Mé vlády, a že dostojí svému slovu, se nesplnila. Stále výše šlehá plamen nenávisti pro mě a Mému domu, stále otevřeněji vystupuje snaha, nerozlučná území Rakousko Uherska násilně odtrhnouti.

Zločinné řádění sahá přes hranici, aby na jihovýchodu mocnářství podkopalo základy státního pořádku, aby lid.jemuž Já v otcovské lásce věnuji Svou plnou péči, zviklalo v jeho věrnosti k panovnickému domu a vlasti, aby svedlo dospívající mládež a podněcovalo ji ke zločinným skutkům, nerozumu a velezrády.

Řada vražedných útoků, s rozmyslem připravené a provedené spiknutí, jehož hrozný zdar Mne a Moje národy v srdci zasáhl, jest daleko viditelnou krvavou stopou oněch tajných pletich, které ze strany Srbska byly zahájeny a řízeny.

Tomuto nesnesitelnému řádění musí se učiniti přítrž, ustavičná vyzývavost Srbska musí se ukončiti má-li čest a vážnost Mého mocnářství zůstati neporušena, a jeho státní hospodářství i vojenský vývoj býti ušetřen stálých záchvěvů. Marně podnikla Moje vláda ještě poslední pokus dosíci cíle prostředky míru, pohnouti Srbsko vážným napomenutím k obratu.

Srbsko odmítlo umírněné a spravedlivé požadavky mé vlády, a odepřelo dostáti povinnostem, jichž splnění v životě národů a státu je přirozeným a nutným základem míru.

A tak jsem nucen přikročiti k tomu, aby se pomocí zbraní opatřily nezbytné záruky, které mají zabezpečiti Mým státům postoj uvnitř a trvalý mír na venek.

V této vážné chvíli Jsem si plně vědom celého dosahu Svého rozhodnutí a Své zodpovědnosti před Všemohoucím. Vše jsem prozkoumal a uvážil. S klidným vědomím nastupuji cestu, kterou Mi povinnost vykazuje.

Spoléhám na Svoje národy, kteří ve všech bouřích vždy v jednotě a svornosti i věrnosti kolem Mého trůnu se seřadili, a pro čest, velikost a moc vlasti k nejtěžším obětem vždy byli ochotni. Spoléhám na statečnou, obětavým nadšením naplněnou branou moc Rakousko-Uherska.

A důvěřuji ve Všemohoucího, že Mým zbraním dopřeje vítězství.

František Josef v.r.

Říšský válečný meč, skoro padesáte let odpočívající se zachvěl, dvouhlavý rakouský orel rozepjal křídla a roztáhl své drápy – a válka začala.- Nezachvátil však tento požár války jen tato dvě stavení, ale příšernou rychlostí rozšířil se po celém městě, po celé Evropě. Rakousko mělo oporu ve spojenci Německu – a boj rozvířil se tak že proti Rakousku začalo bojovat a vypovědělo mu válku krom Srbska, Rusko, Černá Hora, Francie, Anglie a Belgie.

Spojenci našemu Německu, vypověděly válku Srbsko, Rusko, Černá Hora, Francie, Belgie, Japonsko a Marokko.

Do zbraní povoláni nejprve všichni bývalí vojínové do 37 let a po 20.srpnu II. výzva a to jest všichni bývalí vojínové do 42 let.

Jest na bíledni, že i z ústavu jic mnoho odešlo.

Z lékařů: p. Dr. Havel, ordinár, p. Dr. Poseděl, sekundář, p. Dr. Khun, sekundář.

Z úřednictva: p. Urbánek, p. Peták, p. Koubek, p. Wachtfeidl, p. Žežula, p. Růžek, p. Tvrdek, p. Brychta, později p. Dr.L. Riedl.

Ze zřízenců: sluhové : Dvorský B., Freissig J., Franta G., Jáchym J., Kocourek A., Macháček T. a Schmidt J., Javůrek.

Strojnici a topiči:Macek A., Bočan R., Čermák K., Dvořáček A., Herod Rudolf, Jene L., Langráf, Tintěra, Veverka,

Mistři: Hodr, Pecold, Klasner, Mikoláš, Kočí, Nohejl, Řezáč, Doskočil, Brabec,

Pekařů: 8

Opatrovníků: 85

Celkem 129 mužů

A právě v této době, kdy nad zeměmi Evropy zaplál krvavý meč války. Kdy povstal národ proti národu a říše proti říši, rozlétla se uprostřed válečné vřavy ozbrojených národů ohromující zvěst, že jeho Svátost Papež Pius X.sotva po třídenní vážné nemoci v noci ze středy na čtvrtek dne 20.srpna ve 2.hod. 10 min.ráno zemřel.

V době tak vážné, ztráta pastýře míru zajisté veliká.

J.E. nejdůstojnější pan Kardinál nařídil smuteční bohoslužby a odjel ihned do Říma, by se účastnil papežské volby.

Dne 3.září zvolen za papeže nejdůstojnější kardinál Jakub della Chiesa, arcibiskup v Bologni, (narozen v Janově 21.listopadu 1854, od 16.pros.1907 arcibiskupem v Bologni, od 25.května 1914 kardinálem) jenž nastupuje správu katolické církve jako

papež: Benedikt XV.

Z té příčiny byly nařízeny v neděli dne 6.září, den to korunovace slavné služby Boží, ukončené chvalozpěvem „Te Deum laudamus.“

Chrám Páně a Kostelní potřeby. Jak již zmínka učiněna, používáno pro ústavní služby Boží farního kostela v osadě Bohnické. Z té příčiny vyčištěna sakristie, opatřena skříní a pozvolna pořízeny všechny potřebné bohoslužebné předměty. V roce 1910 dokončena stavba pohřebního domu a zařízena pohřební kaple. V červnu 1910 umístěn nad pohřební kaplí zvonek, jehož zvonění provádí se elektrickým proudem.

Velikou ochotou a vzácnou přízní pro vše náboženské vyznamenával se p. Dr.Jos.Morávek, tajemník zemského výboru, který vždy podporoval žádost duchovního správce, aby mohla pořízena býti paramenta nejen dobré jakosti, ale i umělecké hodnoty. Proto většinou vše objednáváno u křest.akademie v Praze, podle návrhu p.arch.Fanty.

V roce 1910 zakoupeno celkem bohoslužebných předmětů za 2.440 K. V obnos ten spadá ovšem zařízení pohřební kaple, resp.:dřevěný kříž, zvonek, svícny, svítilny, kadidelnice, ministr.komže. Dále červená a černá kasule, na všední dny, černá kasule, černý pluviál a kostelní prádlo a missály.

V roce 1911 koupeno za 7.450 K. předmět a sice doplněno kostelní prádlo a kasule: bílá nedělní, červená nedělní a k tomu pluviály. Dále kasule modrá s pluviálem, a sváteční červená s pluviálem. Velum humerabe zlatem vyšívané.

V roce 1913 koupeno za 2.100 K a sice kasule Marjánksá, stříbrný (zlacený) kalich (550K.), pak sváteční misál a nádobky na sv.oleje.

Stavba ústavního kostela.

Duchovní správce hned od svého nastoupení staral se o to, aby co nejdříve začato bylo se stavbou projektovaného kostela, ale všechny kroky a prosby vyzněly v niveč, zvláště za zemské finanční krise. Když konečně zemská správní komisse v roce 1914 se rozhodla stavěti v ústavu projektované stavby kromě kostela, žádal duch.správce nejdůstojnější konsistoř za přispění intervencí, a tu tímto vlivem rozhodnuto v sezení zemské správní komise dne 25.VI.1914 č. 73.110 stavěti ústavní chrám Páně nákladem 410.000 K. počítaje v to i vnitřní zařízení obnosem 70.000 K. Dne 17.VII. t.r. odbýváno komisionální řízení a vypsán konkurs na stavbu. Bohužel již 28.VII. za příčinou války stavba kostela odložena. Sotva že však zemská správní komise rozhodla se za příčinou nezaměstnanosti dělného lidu některé ústavní stavby podnikati, podjal se duch. Správce znova úkolu žebroty a na patřičných místech prosil, jsa podporován příznivcem p. Dr. Morávkem, zemským tajemníkem, by do staveb těch pojat byl také ústavní chrám Páně, opíraje se o to, že tím položen bude základ k veliké myšlénce, když v době válečné nezaměstnaný dělný lid stavěti bude budovu k uctění Božímu. A skutečně zemská správní komisse v sezení svém dne 9. září povolila stavbu ústavního chrámu Páně a nařídila, stavbu tu s urychlením zahájiti. Dne 29.září vyměřeno definitivně místo a dne 5. října započali vykopávati pro základy, – a ve zdivu základů, jakož i upravováním terainu a okolí pokračováno. Projektantem stavby byl pan architekt Václ. Roštlapil, dozorcem zem.výboru byl pověřen pan inž.Jos.Dvořák, vrchní inženýr Král.zem.výboru a stavba kostela zadána p. Nekvapilovi. V téže době započato s vykopávkou a stavbou třídního oddělení, čili tak zvaného zemského sanatoria v ústavní, kdysi zámecké zahradě, a zámeckém parku pod dozorem p. vrch.inženýra Dvořáka. Stavba zadána taktéž p. Nekvapilovi.

Dne 25.října raněn byl mrtvicí, zemřel p. Dr. V. Sedloň, řídící primář ústavu, a dne 28.října pochován byl na Olšanech.

Dne 2.listopadu jmenována byla, resp.do ústavu přišla na výpomoc prvá česká doktorka, jež pracovala ve Švýcarsku, sl.A .Bayerová, a přidělena na ženské oddělení. Taktéž na výpomoc služby lékařské poslán z ústavu Beřkovického a zde nastoupil dne 9. listopadu p. ordinář Dr. Tachecí.

Dne 2.prosince v den dovršení 66 roku slavného panování Jeho Ap. V. císaře a krále Františka Josefa I. dobyt našemi vítěznými sbory srbský Bělehrad.

Dne 17.prosince posvěcen základní kámen ústav.chrámu Páně. Akt svěcení vykonal v zastoupení J.E.p.Kardinála Knížarc.vikář a sekretář Jos. Mejsnar, farář v Klecanech za asistence dp.bubenečského faráře Jos. Sobotky, bohnického faráře Frant.Petřáčka, ústav.duch.správce Otak.Hrušky a 4 bohoslovců z Prahy, u přítomnosti pp.p.vrch.zem.rady Španihela, vrch.stav.zem.rady A.Landy, referenta ústavu zem.tajemníka Jos.Morávka, vrch.zem.inžen.K. Vaňoučka a J. Dvořáka, celého ředitelství ústavů, všech p.t.lékařů a úředníků. Obřad započal službami Božími ve farním chrámu Páně Bohnickém, při nichž pěl p.Frant.Kolář, operní pěvec z Pardubic, a koncertní průvod varhan obstaral hud.skladatel p.Kontr.Boh.Josefi z Prahy. Obec Bohnická byla zastoupena p. starostou J. Chýlem a p.radními J.Veselým a J. Urválkem.

Do základního kamene vloženy běžné mince měděné, niklové a stříbrné a listina následujícího znění:

„Domine in Tesperavi non confundar in aeternum.“

V šedesátém sedmém roce požehnaného panování Jeho

Apošt.Velič.nejmilostivějšího císaře a krále Františka Josefa I.

a v prvém roce vladaření Jeho Svatosti papeže Benedikta XV.,

když správu záležitostí zemských zatímně řídila zemská správní komise Král. Českého za předsednictví Jeho Exc.hraběte Vojtěcha Jos. ze Schonbornů, když primasem Král.Českého byl J.Em.Kardinál a kníže říše římské Lev svob.pán Skrbenský ze Hříště, mistodržitelem Král. Českého pak J.Jasnost kníže Frant.Thun z Hohensteinu,

posvěcen byl slavnostně základní kámen tohoto chrámu Páně, založeného k náboženské útěše nemocných ošetřovaných v Král.čes.zem.ústavu pro choromyslné v Bohnicích a k stálému uctívání patrona a ochránce České země Knížete Václava Svatého.

Stavba chrámu Páně schválena již slavným sněmem Král.Českého, zadána byla usnesením zem.správní komise Král.Českého ze dne 10.IX.1914 jako stavba nouzová k odvrácení nezaměstnanosti dělnictva v době válečné.

Referentem odboru VII.zem.správní komise Král.Českého pro záležitosti zem. ústavů pro choromyslné byl tehdy pan c.k. dvorní rada Antonín Stitzenberger viceprezident zem.správní komise. Stavby správa a řízení ústavu Bohnického svěřeno bylo z počátku zem.vrch.radovi p. JUDr.Karlu Španihelovi, poté pak zem.tajemníkovi p. JUDr. Jos.Morávkovi.

Vrchním ředitelem ústavu byl toho času pan Mudr.Bohuslav Hellich, vrchním správcem p.František Schoberle a kontrolorem p. Jan Kroulík.

Chrám Páně projektován byl pan architektem Václavem Roštlapilem, stavební náklad rozpočtem na 410.000 k., stavba pak zadána byla firmě J. Nekvasil v Karlíně za vedení stavitele p. Fr. Jilemnického pod stavebním dozorem vrch. zem. inženýra p.Jos.Dvořáka, a za vrchního dohledu přednosty zem.techn.oddělení zem.vrch.stav.rady p. inženýra Ant.Landy.

K vykonání posvátného obřadu svěcení kamene zmocněn byl veledp.Josef Mejsnar, kníž.arcib.vikář, notář a farář v Klecanech.

Při posvátném úkonu přisluhovali veledp.Josef Sobotka, farář Bubenečský, dp.Frant.Petráček téhož času farář Bohnický, jakož i dp.Otak.Hruška duch.správce kr.čes.zem.ústavu v Bohnicích.

Stalo se tak za účasti podepsaných v den kdy připomíná církev svatá věřícím, že Pán mrtvého Lazara k novému životu vzkřísil, léta Páně do narození Kristova 1914.

Svatý Václave, nedej zahynouti nám, ni budoucím!

Lectuvius Salutem.

Dáno v Bohnicích dne 17.prosince 1914.“

Tuto listinu na pergamenovém papíře napsanou ozdobil iniciálkami a obrazem sv.Václava pan Jan Urban, akad.malíř z Prahy.

Při celém obřadu hrála v pozadí ústavní hudba, řízená vrch.opatrovníkem p. Linhartem, chorál sv. Václave, a pak: Zde v skroušenosti padáme.

Za veliké účasti nemocných byla tato tichá a dojímavá slavnost ukončena opětně chorálem svatováclavským.

Válka až do ukončení roku bez naději na mír trvala dále.

A.D.1915

V lednu počasí bylo bez mrazu jako dubnové, takže lidé na polích orali.

Při nových odvodech odvedeni a do zbraně povoláni dne 16.ledna:

p.úč.ass.Fromek, a písař p. Dráb, jakož i někteří zřízenci a opatrovníci.

Téhož dne došla z bojiště smutná zvěst, že v Karpatech, v boji padl účetní revident p. V.Urbánek, c.k.poručík v záloze, a sice dne 8.ledna, a pohřben byl na hřbitově osady Laborezfo, v komitátě zemplínském dne 10.ledna.

V druhé polovici měsíce ledna, zvláště ku konci, nastaly mrazy.

Dne 1.ledna bylo v ústavu 2019 nemocných, a to 1187 mužů a 832 žen. Opatrovníků 161 a opatrovnic 124.

Ve stavbě kostela ústavního a třídních budov pokračováno již koncem měsíce února, když přestaly mrazy.

Vidi in Canonica visitatione

die 20. Aprilus 1915

V měsíci dubnu, květnu, červnu a červenci byla veliká horka, bez deště, vše začalo usichati a obilí při rychlém uzrání bylo slabé.

Dne 23.května vypověděla Itálie válku Rakousko Uhersku, a ihned na hranicích Italských nastaly boje. Z rozkazu Jeho Eminence, pana Kardinála Lva Skrbenského ze Hřiště, nařízen prosebný průvod se mší sv.pod nebem za Jeho Apošt.Veličenstvo, za vojíny, za stísněnou vlast a za brzský mír. Z té příčiny v neděli dne 20.června vyšel prosebný průvod z farního chrámu Páně v Bohnicích na prostranství před administrací ústavní, kdež postaven byl uprostřed nádherných květin a palem oltář; slavnou mši sv. celebroval veledůstojný pán Frant.Matějka, děkan z Ml.Boleslavi, za asistence dp. faráře Fr.Petráčka, a ústavního duch.správce.

Účast na této velice zdařilé pobožnosti brali nejen všichni p.t. funkcionáři s ředitelstvím v čele, ale také všechny korporace a úřady se školní mládeží ze všech přifařených osad k Bohnické faře.

Ústavní hudba a zpěvácký ústavní sbor spojený se sborem osadního chovu, dodaly celé slavnosti patřičný zbožný ráz.

Dne 22.června dobyt znovu Lvov, a po té také Přemyšl, přišly zase do rukou našeho statečného vojska.

Dne 5.srpna dobyla spojenecká vojska Varšavy a Ivanogorodu.

Den 18.srpna prohlášen za svátek, a všude konány slavné služby Boží s největší slávou a okázalostí za příčinou 85.letých narozenin Jeho Apošt.Veličenstva.

Měsíc srpen byl velice deštivým, takže lidé nebyli s to skliditi poměrně malou úrodu.

Ve všech druzích potravin nastala nepoměrná drahota, tak že některé věci až trojnásobně v cenách stouply. V srpnu prodávány byly vejce po 15.haléřích za 1 kus. Také ostatní věci, řemeslné výrobky a látky v cenách nikdy nevídaných, stouply.

Začátkem měsíce srpna proklamován byl pastýřský list papeže Benedikta XV. ke všem válčícím národům, v němž prosí a zapřisáhá ty, kteří válku vedou, aby učinili konec prolévání krve, a uzavřeli mír. Dovolává se celého světa, všech bez rozdílu vyznání náboženského, a prosí, aby všichni lidé dobré vůle hleděli vyrovnati své spory a nedohody spravedlivou cestou práva, a ne krví lidskou. List ten byl přijat s nadšením, jak od inteligence, tak od prostého lidu, a tiché svaté přání bylo všech, aby veliká, vznešená a odvážná myšlénka svatého Otce, tak úpěnlivě po míru toužícího, byla opravdu uskutečněna, válka ukončena a kýžený mír dosažen.

Již hned na počátku roku, zvláště pak od 21.března, dodáváni do našeho ústavu pravidelně z pražských vojenských nemocnic duševně choří vojíni a za tou příčinou p. Dr. Havel, dodavadní ck.voj. lékař v Krakově, sproštěn služby v poli, a přidělen zpět do ústavu k nemocným vojínům.

Drahota a nedostatek potravin přiměly ctih.p. Frantiska Slupku, bohoslovce budějovického semináře, rodáka z Pelhřimova, jehož matka jest chudou vdovou, že žádal do ústavu za opatrovníka po dobu prázdnin. P.vrchní ředitel velice ochotně této žádosti vyhověl, a přidělil p. Stupku ke kancelářským pracem kuchyňským, kdež dotyčný p. bohoslovec od 5.července do 11.října velice svědomitě s pochvalou p.ředitele pomáhal, a tak ku své cti obstál.

Za příčinou nedostatku mužského opatrovnictví zavedeny byly opatrovnice na mužské tuberce počínaje dnem 1.srpna.

Koncem roku, zvláště pak v prosinci nastala všeobecná drahota a nedostatek potravin. Všechno zboží, i potraviny stouply v ceně dvojnásobné téměř.

Tak kupř.: 1 kg másla za 8,20 K, a v téže ceně 1kg vepř.sádla. 1 vajíčko á 22 až 24 hal., 1 kg vepř.masa á 6 K, atd.

Z té příčiny nařízeno všeobecné šetření a menší všeho výměra i pro ústav, resp.nejen pro opatrovnictví a úřednictvo, jež má stravu z ústavní kuchyně, ale také i pro nemocné.

Úmrtnost v roce 1915 byla veliká a sice: 383, zvláště pak v posledním čtvrtletí, což nelze jinak vysvětliti nežli méně výživnou stravou, jak na kvalitě tak na kvantitě, jakož i úplavicí (dissenteria), která byla do ústavu zavlečena válečnými uprchlíky a vojíny.

Jestliže připomeneme ještě nářek žen (opatrovnic a manželek zřízenců) jichž mužové buď narukovali, nebo byli raněni a nebo padli, pak obraz jakési stísněnosti a němého bolu, který jevil se v celém ústavním životě, jest nade vše jasný a patrný.

A.D. 1916

Zima byla obzvláště mírná.

V lednu, v únoru i březnu ceny všeho zboží spíše stoupaly než-li klesaly, takže všude jsou poměry takové jako v posledním čtvrtletí minulého roku. Úmrtnost za prvé čtvletí dosahuje počtu 134.

Dnem 1. ledna byl stav nemocných a sice mužů: 1237, žen 874.

Opatrovníků:152, opatrovnic: 136

Dnem …..nastoupil službu MUDr. Seifert, byv sem přidělen z ústavu Dobřanského.

Stavba kostela značně postoupila. Věž (celý její vršek) jest železobetonový, a přípravné práce dokonány (4.III.) a více jak po celý měsíc pracováno pilně a betonováni věže, což ukončeno začátkem měsíce dubna.

Při ukončení obnovy duchovních cvičení, jež s horlivostí vykonal dp. Vlastimil Hálek, farář z Liboce dne 9. dubna v 9 hod. dop., byl z farního chrámu ve slavnostním průvodu nesen 3 metr. Centy vážící menší kříž pro věžičku sanktusovou do budovy nového kostela ústavního, kdež jmenovaným p. farářem slavnostně byl posvěcen a za chorálu sv. Václave, a zpěvu Svatý kříži, kapely a sboru opatrovnictví i nemocných vyzdvižen a na sanktusové věžičce upevněn. Druhý kříž věžní, vážící 7 metr.centů, taktéž posvěcen, ale teprve dne 15. dubna o 3 hod.odp. vytažen a umístěn.

Dle italského zvyku, obdržel dělník, kříž umísťující, lahvičku s vínem a se sklenkou, kteréž měl po umístění kříže a po vypití doušku s věže shoditi. Dělník František Beneš z Prahy, (člověk velice dovedný a odvážný) učinil tak, a ku podivu, láhev zůstala na zemi ležeti téměř netknuta, kdežto sklenka jen trochu naražena, a oboje na paměť v archivu duch.správy uloženo.

Od 1. května zaveden nový letní čas až d 30.září 1916.

Dne 30. června odstěhov al se J.Em.pan Kardinál Leo Argenský ze Hříště, z Prahy do Olomouce, byv již v lednu jmenován arcibiskupem olomouckým, a rozloučil se velice srdečně pastýřským listem se celou arcidiecesi.

U příležitosti svého odchodu, udělil duchovním správci ústavu O.Hruškovi, expositorium canonicala, čímž dána duch.správci veliká satisfakce za příkoří při jeho jmenování a nastoupení.

Dne 2. července konána slavnost vzkříšení na ústavním hřbitově u hrobů těch vojínů, kteří jako choromyslní do ústavu dopraveni byvše, zde zemřeli. K tomuto pietnímu aktu dostavil se vldp.Msgred.Voneš, c.k. polní vrchní kurát z farního chrámu za účasti ředitelství ústavu, úřednictva, věřících, nemocných atd., s drůžičkami v čele, jež nesly věnce a kvítí na hroby padlých.

Msgre Voneš vykonav sám pobožnost předepsanou, vykropil jednotlivé hroby padlých, okrášlených vkusnými pomníky, a ve vřelé srdečné řeči poděkoval duch.správci, který o tuto celou slavnost i ozdobu hrovu se postaral, jakož i všem účastníkům a zvláště pak drůžičkám se slovy: „ Když viděl jsem jak ty nevinné, běloskvoucí ditky na hroby věnce květů kladly, zdálo se mi, že to andělé nesoucí naším vojínům věnec věčné slávy.“

Po zapění sboru: sladce spěte věčný sen, ukončena tato dojímavá slavnost, vyvolaná dobou válečnou.

Dne 22. srpna o 11 hod. dopolední zemřel p.František Schoebrle, vrchní správce našeho ústavu při opětném záchvatu mrtvice. Muž vlastnosti vynikajících, představený velice laskavý a ke každému vždy zvláště ochotný. Člověk zlatého srdce. Byl také velmi zbožným a dbal o to, aby každému z jeho podřízených byla dána příležitost a možnost ku konání svých povinností náboženských. Z té příčiny Pozastavili se všichni nad tím, že v poslední vůli vyjádřil přání, aby tělo jeho spáleno bylo ohněm v Žitavě, a vysvětlovali si všichni toto jednání tím, že poslední vůle jeho psaná byla již v jeho vážné chorobě. Pohřební průvod přes ústav byl imposantním důkazem jeho dobroty, laskavosti a srdečnosti ke každému.

Dne 7. září byl jmenován nejd.p.biskup brněnský hrabě Dr.Pavel Huyn, knížetem arcibiskupem pražským.

Ad maltos annos!

Dne 21. listopadu o 9. hod.večerní v zámku Schonbrunském zemřel císař a král náš František Josef I.

nedočkav se konce vřavy válečné po osmašedesáti letém panování ku blahu národů, jímž byl opravdovým otcem. Ave anima pia!

Dne 30. listopadu o 8 hod. ranní konány byly pro ústav slavnostní zádušní služby p.lékařů úředníků, zřízenců a nemocných.

Ve chrámu Páně smutečně ozdobeném, umístěno castrum doložis v háji exotických květin, v jehož popředí poprsí zvěčnělého milovaného císaře.

Na osiřelý trůn nastoupil dnem 21. listopadu nový mocnář, císař a král

Karel I.

Narozený 17. srpna 1887 v Persenlangu a oddán 21.X.1911 s císař a král.Výsostí Zitou.

Proklamace J.Ap.Vel.císaře a krále Karla, přečítána dne 17. prosince při slavných službách Božích.

K. A. ORDINARIÁT V PRAZE – IV. viz tištěný text.

Během celého roku za kruté vřavy válečné, jíž bohudík jsme vzdáleni, bylo všecko obyvatelstvo postiženo krutou a neúprosnou drahotou. Nejen že lidé pachtili se jak mravenci s břemeny potřeb životních, ale vše nesvědomitými lichváři do báječných cen zvyšováno, takže i na trhu prodáváno jedno slepičí vejce až za 60 haléřů.

Před obchody stáli lidé ( v Praze) celé noci ve frontě, čekajíce na kávu, na cukr, na chléb, na mléko, tabák, na petrolej, na maso, na sádlo, na brambory, uhlí a byli rádi když trochu aspoň něčeho dostali za krvavě zdraženou cenu. Vůbec peníze naše znehodnoceny v ceně ke zboží, až neuvěřitelně.

Až budou se psáti otevřeně a spravedlivě dějiny již tři léta trvající evropské vřavy válečné, pak na čelném místě, na pranýř musí býti postaveni ti, kdož zavinili a nezdolali bezpříkladnou lichvu a korupci, v obchodu s potravinami vůči těm, jichž otcové, synové, muži a bratři na bojišti prolévají poctivou svoji krev. Vae robis.

Tak dostavila se nejen drahota, ale nouze a nedostatek všeho, takže každý říkal – smutné budou Vánoce.

I ty stromky vánoční urodily se letos o mnoho dráže, a chudé děti jen větvičku stromku nesly domů, aby aspoň odlesk vánoční zeleně zdobil jejich příbytek.

Se shonem za živobytím klesala kázeň, upadal mrav a různá nařízení policie pražské, jakož i časté noční prohlídky jsou výmluvným svědectvím jak hrozný vřed rozdrásá společnost lidskou.

J.M opat Zavoral v adorační své promluvě prosincové na Strahově řekl: „Těch ubohých dětí, jež bez dozoru, bez bázně a kázně, jelikož otcové ve frontě válečné jsou, a matky ve frontě hladové, těch jest mi z duše líto, nad nimi pláču, protože pomalu a jistě pustnou.

D. 1917

Opětně bez míru vstoupili jsme do nového roku a nastala pak krutá a tuhá zima se sněhem a vánicí, jaké nebyli pamětníci a vše trvalo až skorem do Velikonoc. Při nouzi o uhlí, snadno lze si představiti starost všech.

V ústavu samotném dostavil se nedostatek uhlí a tak přestalo i elektor.osvětlení a na pavilonech svítilo se petrolejem.

Za příčinou nedostatku mužských opatrovníků, již před Vánocemi, vzhledem k vojenské povinnosti také na oddělení L a S dány opatrovnice.

Dnem 1. ledna byl stav nemocných: 1138 mužů a 916 žen, celkem 2054.

Opatrovníků: 146 a opatrovnic: 159.

Do 1. ledna za rok 1916 bylo celkem 658 úmrtí.

Dne 8. ledna s missí od ck.polního superioritu z Prahy dostavil se opět dp.Brousil, že prý nadále navypomáhati duchovní správě, a to ještě s nevídanou drzostí, domáhal se dřívějších práv. Duch.správce učinil ihned potřebné kroky jak u nejd.knížecí arc.Konsistoře, kde dověděl se teprve o minulosti dotyčného pána, tak u ck.polního superirátu, kde mu bylo úřeně sděleno, že dotyčný domáhal se satisfakce navrácením na dřívější místo a přímo hnusným způsobem zmiňoval se prý o duch.správci.

Dp Msgre Voneš, ck.pol.superior nabízel se jako svědek k soudnímu řízení. Duch.správce po návrhu nejd.p.gen.vikáře od žaloby upustil, žádal Msgra Voneše za osobní vyštření a přesvědčení, že dotyčný pán je v ústavu ostudu činil, a ani zápisů matričných nedovedl psáti, a tak sám přípisem v archívu uloženým, odvolal jej z této výpomoce během jednoho týdne s doložením, že na jeho „nicotné služby nemůže více ck. superiorit reflektovati, a že se přesvědčil, že vlastně duch.správě ve výkonu překáží.“

Vzhledem k tomu byl dnem 1. února přidělen ředitelstvím ústavu jeden

nemocný, jménem Truneček, jako stálý písař.

Dne 13. ledna dle nařízení odevzdány k účelům válečným zvony, a mezi nimi

i zvon ze hřbitovní kaple ústavní v průměru 38 cm, a ve váze 30 kg.

Duchovní správce sám ohledně zvonu, žádného podání neučinil, a kdyby

věděl, že bude udán také tento zvon ze hřbitova ústavního, byl by sám u

ck.vojen.velitelství vymohl, aby zvon zůstal vzhledem k tomu, že pro

ck.vojíny v ústavu zemřelé, byl na hřbitově ústavním dle přání Msgra Voneše vyhlédnuto zvláštní prostranné místo pro jejich hroby a ústav sám, připojiv se v čele k dobrodincům dal uprostřed tohoto místa postaviti obrovský pomník s nápisem: Gorpora dant tumulo, sed patriae vitam.

Nahoře v popředí jest hlava Kristova jako Domini pacis, a po straně jsou písmena A a (omega). Návrh na pomník zdarma vyhotovil pan arch.Frant.Thoř z Prahy VII. A železobetonový pomník sám zdarma zpracoval p.Chuirino Scrivante z Troje – Ústav pak dodal potřebný materiál. Pomník měl býti vojensky vysvěcen v říjnu m.r., ale svěcení oddáleno až na konec května.

Fota zvonů

Jelikož dosavadní pan vikář, velb.pan Josef Mejsnar, děkan, kníž.ar.notář a farář v Klecanech, vzdal se vikariátního úřadu, byl kníž.arc.Konsistoří ustanoven správcem vikariátu proseckého veledůstojný Pan Antonín Brož, kníž.arc.vik.sekretář a farář v Podolí u Prahy.

Vítáme jej jako dobrého následníka našeho bývalého dobrého pana vikáře.

Zmínky zasluhuje ještě stoupající úmrtnost nemocných, která dnem 30. dubna dosáhla počtu 339 – od 1. ledna, takže letošní úmrtí za 4 měsíce převýšilo úmrtí celého roku 1915-

Ita in fidem publicam testor: Hruška cur.

Revidi in canonica visitatiore

Die 1. Mají 1917 Antonius Brož

Aep.vicar.admin

V květnu vyžádal si duchovní správce povolení od ředitelství ústavu, aby zvonek, který kdysi umístěn byl na věžičce v Lísku, potom po rozbourání Lisku na dvoře u zámečku, a konečně na kolonii u pavilonu H3- umístěn byl na věžičce hřbitovní kaple, a tak nad zapadlým Liskem ozývá se jeho hlas znovu při nejposlednější cestě člověka – do hrobu.

Portál kostela z pískovce zadán byl p. prof.akad.sochaři Kloučkovi a počal se v červnu stavěti.

Nejvýše jest Dobrý Pastýř s ovečkou, a pod ním dva andělé adorující kříž. Také s malbou nástropní v kostele započato, což zadáno p.Frolich z Prahy.

V sezení zam. (výboru) správní komise dne 27. června jmenován p. kontrolor Jan Kroulík, vzhledem k velikým zásluhám ústavní approvisace, jakož i nevšední ochoty a laskavosti bez rozdílu ke všem v ústavu nalézajícím, správcem ústavu. Admultos annos.

Obrazy zvenčí kostela zadány ku provedení v malbě akad. Malíři Hlavínovi, a sice v průčelí, dle návrhu duch.správce: obrazy ze života sv.Václav a Ludmily, jež v červenci byly pak umísťovány v pálených dlaždičkách, zhotovených Rakovnickou továrnou. Na levé straně kostela bude Vojtěch, na pravé straně (ženské oddělení) sv.Anežka Přemyslovna, a za presbytéřem český patron sv. Norbert s monstrancí v rukou. Tomutéž akad.malíři Hlavínovi zadány i obrazy v oknech na straně epištolní, od oltáře počínaje: Sv. Josef, blah.Milada, sv. Vít, na na straně evangelní: sv. Anna, sv. Zikmund, a blah. Zdislava.

V presbyteři nad oltářem W jakožto monogram sv. Václav, na evang.K monogram Kristův z dob Konstantina a na epišt.straně M. monogram P. Marie.

Provedení těchto všech okenních maleb ve skle i zasklívání zadáno firmě Veselý z Prahy. V červenci a v srpnu dlel duchovní správce na dovolené se svolením kniž.ar.konsistoře a zemské správní komise, a byl zastupován svědomitým a horlivým novosvěcencem d.p. Františkem Stupkou z Pelhřimova, který byl po té jmenován kaplanem v Bechyni.

Kéž dobrý Pastýř žehná všechny kroky jeho kněžského pastýřského života i působení.

Vymalování Božího hrobu zadáno akad.mal.J. Urbanovi z Prahy II.

Malba figurální v kostele zadána akad. Mal. Jar. Obrovskýmu z Prahy II., který, jakmile strop byl hotov, podjal se svědomitě své práce, a v průčelích na vítězném oblouku maloval Boha Otce, v křížové lodi (epišt.strana) Srdce P. Marie, (evang.str.) Srdce Pána Ježíše, nad kruchtou holubici sv. Ducha a po straně choru dva andělé, což vykonáno v měsíci září.

Vzhledem k stále vzrůstajícímu počtu úmrtí bylo nutno zakročiti u zem.správní komise o bezodkladné rozšíření ústavního hřbitova. Přes všechno namáhání duchovního správce vezla se stavbou zděného a dřevěného plotu při známé váhavosti p. vrch.inženýra Dvořáka krokem hlemýždím, až konečně v prosinci, a sice dne 15.XII. vysvěcen byl ústavní hřbitov veleb.p.vikářem Antonínem Brožem, farářem v Podolí, zároveň vysvěcen pomník pro vojíny v ústavu zemřelé a vykonána předepsaná pobožnost za všechny padlé naše hrdiny.

Úmrtnost zdvojnásobila se téměř lonský počet dosáhnuvší počtu 1.114 osob zemřelých a to 1.034 katolíků, 37 evang., 7 pravoslav., 31 israel.a 5 bez vyznání.

Sv. svátostmi nemocných zaopatřeno bylo celkem 1385 osob, z čehož patrno, že útrapy válečné, podvýživa, nedostatek tuků atd. nesou ovoce dlouhotrvající války nehledě k úžasné drahotě jak všech viktualii tak i ostatních potřeb.

Ani o těchto Vánocích nedočkali jsme se touženého a žádoucího míru.

A.D. 1918

Dnem 1. ledna byl stav nemocných a sice mužů 757, žen 561, celkem 1318.

Opatrovníků 121, opatrovnic 112, celkem 233.

Den 6.ledna, den sv. Tří králů, stal se pro český národ důležitým vzhledem k deklaraci všech českých poslanců, jakožto usnesení celého národa: dožadovati se samostatného československého státu, což přijato po vlastech naších s nadšením.

Dne 1. února ustanoven ústavní ordinář p. Dr. Lad.Riedl zemským zdravotním inspektorem.

V březnu pokračováno horlivě v malbě kostela, takže v dubnu a sice v den sv. Vojtěcha (23.IV.) začal, vlastně pokračoval ve figurální malbě p. akad.malíř Jakub Obrovský a sice v čele lodi na straně evang. Sv. Prokopa zakládajícího Klášter Sázavský a sv. Ivana prvého hlasatele víry Kristovy v Čechách na straně epištolní.

Pod kruchtou nad Božím hrobem evangelisty sv.Matouše a sv. Jana, na druhé straně pak sv. Marka a Lukáše.

Po vykonání těchto maleb začátkem druhé polovice května odstraňováno lečení v kostele.

Dne 7.května vykopány základy pro hlavní oltář.

O Božím Hody Svatodušním vydáno ministerské nařízení o národnostním rozhraničení čili o Krajských vládách, čímž velice ublíženo národu českému. Lid těžce to nese po obětech krve i strádání.

Revidi in visitatione canonica generali die 31. Mají 1918

31. května konána byla biskup.gener.visitace, při kteréž nejd.p. biskup Dr.Sedlák uvítán byl nejen slavnostně, ale i srdečně, jak podrobně vylíčeno ve farním věstníku.

V administrační budově v zasedací síni, uspořádána byla výstava paramentů, objednaných pro ústavní chrám Páně od Křest.akademie v Praze, dle návrhu p. architekta Fanty pořízených.

Viz foto

Nejd.pan biskup byl se vším velice spokojen, a pochvalou odměňoval snahu všech, kteří zásluhu mají a měli, ať o kostel paramenta, nebo řízení a vedení duch.správy.

Dne 15.tého července zemřel, raněn byv mrtvicí ve vojenské nemocnici v Praze, býv.ústavní ordinář, t.č. ck.voj.nadlékař MUDr.Lad. Riedl, který 1.února byl jmenován zem.zdrav.inspektorem. Pohřben byl za velké voj.pocty a veliké účasti zem.úřednictva, dne 18.července na hřbitově Smíchovském na Malvazinkách.

Dne 26. července zavlál nad administrační budovou znovu černý prapor, neboť zemřel toho dne ode všech vážený a milovaný pan vrchní ředitel ústavu MUDr. Bohuslav Hellich, po trapné téměř rok trvající nemoci, rakovině krční.

Pohřební průvod byl imposantní.

Vel.důst.p.vikář Ant.Brož, farář z Podolí vedl kondust za asiat. Dp.faráře Petřáčka a duch. Správce Hrušky. Zems.správní komisi zastupovali p.dvoř. rada Lendecke, p. vrchní rada Španihel, p. zem.tajemník Dr.Morávek, který v úchvatně dojímavé řeči ocenil zásluhy zesnulého s doložením, že takového ředitele žádný ústav neměl, nemá a nebude míti. Účast všech možných funkcionářů zemských, jakož i přátel a ctitelů zesnulého byla ohromná. O účasti a smutku všeho ústavního úřednictva a zřízenstva, netřeba se zmiňovati. Všichni dobře cítili, že zemřel „náš“ pan vrchní ředitel.

Téhož dne 28. července převezena mrtvola jeho do Poděbrad, kdež druhého dne do rodinné byla uložena, čehož se zúčastnila devíti členná desputace ústavu.

R.J.P

Válka zuří stálým běsem, ačkoliv při náporu americkém na západní frontě lze očekávati, že ani Rakousko, ani Německo nezvítězí.

Prof. Masaryk z československých uprchlíků utvořil na všech frontách československé legie, které bojují po boku dohodového vojska a za to slibuje dohodu Čechům samostatnosti.

Rakouská a Německá armáda dopadne-li legionáře, zle je týrá a mučí. Krutost z doby Neronovy se zde opakuje.

Dne 13.tého září prohlašuje se veškeré československé duchovenstvo pro deklaraci poslanců učiněnou o svátku sv. Tří králů pro samostatnost českého národa.

Ceny všeho zboří stále stoupají. Není ničeho k dostání, jen po rukou za zvýšené ceny. Řetězové obchody keťasů, lichvářů a hlavně židů rostou a vláda vše trpí. Říkalo se katolické Rakousko, a zatím ve válce přicházíme k přesvědčení, že je to židovské Rakousko.

Žid bohatne, vojně se vyhne a lid jen okrádá. Doufáme až bude po válce a dosáhneme-li samostatnosti, že budeme věděti s kým musíme účtovati.

Na den sv.Václava dne 28. září, konal duch. Správce ústavu slavné služby Boží za šťastnou budoucnost a samostatnost českého národa, za veliké účasti p.úředníků a věřících z farnosti.

Na italské frontě prý jest nebezpečí pro rakouskou armádu. Dne 14. října přicházejí zprávy o porážce na Piavě. Rakouská vláda rozhodla se k separátnímu míru.

Dohoda diktuje kruté podmínky, mezi nimiž, podle bodů Wilsonových, jest stanovena také samostatnost československého národa.

V neděli dne 27.ho října rozšiřuje se pověst ta.

Dne 28. října o 10 hod.dop. rozletí se Prahou zvěst, že Rakousko úplně kapitulovalo a tím samostatnost Československéo národa uznalo.

Proroctví J. A. Komenského se vyplnilo:

„Vláda věcí Tvých vrátí se do rukou Tvých.“

Na Václ. Náměsti shromažďuje se lid a poslanec Dr.Zahradník jménem národního výboru oznamuje lidu samostatnost a odloučení se od Rakousko Uherska.

Ze všech státních budov shazují se a odstraňují se dvouhlaví orlové, vojíní odstraňují kokardy a mocné proudy lidu v nejlepším pořádku za zpěvu vlasteneckých písní procházejí ulicemi a provolávají slávu Masarykovi a Wilsonovi. Praha jest štěstím opojena, a radost září z očí dětí i starců, chudých i bohatých.

Národní výbor ujímá se zatím řízení vládního, přejímá úřednictvo a vojsko a čeká, až vrátí se delegace s Dr. Kramářem v čele, ze Švýcar, kde za příčinou zahraničních informací mečkala.

Den 3.ho listopadu bolestně dotkl se srdce všeho zbožného katolického lidu, když dav vracející se z táboru na Bílé Hoře, strhl Marjánský sloup na Staroměstském náměstí, dokládaje že prý byl postaven na paměť porážky českého národa na Bílé Hoře.

V pravdě však postaven byl císařem Ferdinandem III. na paměť že r. 1648 obhájil pražský lid, Prahu před vojskem švédského generála Konigsmarka. Stal se tedy omyl, ale omyl bolestný.

Dne 10. list.v neděli konány duch.správcem děkovné služby Boží za samostatnost s prosbou o blaho a štěstí naší milé vlasti.

Na den 14. listopadu, po návratu naší delegace svoláno národní shromáždění, které rozhodlo se pro československou republiku, jejíž presidentem jistě z vůle a dle přání národa zvolen prof. Dr. Tomáš Masaryk.

Ministerským předsedou Dr. K. Kramář, min.zahraničí Dr. Beneš, min. vnitra Ant. Švehla, min. železnic Dr. Zahradník, min. obchodu Dr. Stránský, min. financí Dr. Rašín, min. spravedlnosti Dr.Soukup, min. práce Staněk, ministrem pošt Stříbrný, min.vyučování Haberman, min. sociál.péče Dr. Winter, ministrem pro Slovensko Dr. Šrobár, min. orby Prášek, min. voj.Stefanik, min. obrany Klofáč a ministr Dr. Hruban bez portf.

Předsedou národ. Shromáždění zvolen posl. Fr. Tomášek (spolužák duch.správce).

Celé národní shromáždění utvořilo se i s ministry samo, proto jim přezdíváme samozvanci.

Ministerstvo oprávné i celé národní shromáždění právoplatné bude ovšem teprve po volbách.

Zrovna v těchto dobách převratu dlel náš arcipastýř Huyn na vicitaci gen. v Chebu kdež se roznemohl a již více se nevrátil, nýbrž opustil svoji arcidiecesi a odjel do Švýcarska.

Zástupci Konsistoře šli ihned složiti republice svůj hold.

Duchovenstvo zastoupené jednotou učinilo totéž, a zároveň žádalo Řím, aby do Prahy, jako hlav.sídla republiky byl poslán a jmenován papežský legát, neboli nuntino.

Den 21. prosince, v den sv. Tomáše, byl obrovským manifestčním svátkem hlavně pro Prahu, jelikož v opravdu triumfálním průvodu s radostí, již odleskem byla slza v oku, navracel se po útrapách velikých osvoboditel našeho národa tatíček legionářů, president naší republik Dr. Masaryk.

Dojemný onen okamžik z citlivé duše nevymizí nikdy.

V každé poctivé české duši bylo v tomto slavnostním okamžiku přání:

„Popřejž Tobě Bůh hodně zdraví za utrpení, které jsi snášel pro budoucnost národa. Veď ten lid a tu naši vlast po mnohá léta ku blahu a štěstí.“

A.D. 1919

Dnem1. lednabyl stav nemocných 783, a to mužů 453 a žen 380 – (skoro polovice proti loň.roku)

Opatrovníků 120, opatrovnic 94, celkem 214.

Počet úmrtí oproti loňskému roku poklesl, ale byl předce ještě značný, neboť zemřelo 704 osob, a to 413 mužů a 291 žen.

Zajímavým, ale zároveň i smutným jest přehled celkové úmrtnosti v době válečné, obzvláště při porovnání se stavem (počtem) nemocných:

Dnem 1.I.1915 počet nemocných 2019

do konce roku zemřelo 383

„ „ „ 1916 počet nemocných 2111

do konce roku zemřelo 658

„ „ „ 1917 počet nemocných 2054

do konce roku zemřelo 1.114

„ „ „ 1918 počet nemocných 1318

do konce roku zemřelo 704

„ „ „ 1919 počet nemocných 783

Celkový počet úmrtí za čtyři léta, tj. za rok 1915, 16, 17 a 18 činí 2.859.

Téměř neuvěřitelné, a předce pravdivé. A příčina toho? Děsná válka, se znamením: podvýživy.

Národní shromážděním, obnoven bývalý zemský výbor a sice pod názvem: zemský správní výbor, a presidentem jeho jmenován o naší samostatnost velice zasloužilý býv.vrch.zem.rada, člen Mafie p. Dr. Franta. Přísedícím našeho odboru býv.dřívější ref.Ždárský, statní přísedící: Sokol (I.odb.)

Za nepřítomnosti arcibiskupa Huyna, jmenován byl Apoštolskou stolicí: Dr.Doubravu, biskup arcibiskupství pražského.

Nově vzkříšený spolek českých kněží založil „Jednotu Kněží československé republiky“ a při druhé schůzi dne 17. ledna předneseny farářem Boh.Brodským Zahradníkem čelné a četné návrhy ohledně reformy církevní v Čechách a v celé republice – jež vyvolaly někde ozvěnu, někde roztrpčení, ale všude zájem, že nutno mnohé reformovat.

V sezení zem.správního výboru dne 19. února jmenován byl prvým vrch.ředitelem našeho ústavu Dr. Ant. Růžičk, posledně vrch. ředitel ústavu Kosmonoského, který takto po třetí do ústavu Bohnického se vrací.

Druhým vrch. ředitelem, jmenován dosavadní řídící primář a zástupce ředitele Dr. Artur Eiselt.

Dne 26. února přijel do Prahy papežský nuntino Alfred di Bonzo, a ihned odebral se k návštěvě p. presidenta republiky, kdež setrval tři čtvrtě hodiny.

Koncem března přistěhoval se p. vrch. řed. Růžička – Buďte vítán, k dobru a blahu celého ústavu v těch dobách těžkých.

Co se stavby kostelu týče, pokračováno v obložení dolejších zdí mramorem a pak ve stavbě mramorových oltářů-, kterážto práce zadána byla kameníkem Gabrielovi z Holešovic.

Také oltářní mřížka (stůl Páně) postavena, a ačkoliv proti její nepraktické výšce duchovní správce protestoval – předce tak zůstala.

V dubnu započato se zasklívání figurálních oken a svážen materiál na dláždění kostela. V květnu započato s úpravou terrainu před kostelem, který již třikráte byl předěláván, ale nyní těšíme se všickni tou nadějí, že tato úprava jest a bude již definitivní.

Co se poměrů všeobecných dotýče – podle předpovědí Krista, církev násilí trpí, neboť v předvečer sv. Jana děsné pohanění stalo se v Týnském chrámu Páně, a pak na Karlově mostu.

Terror, děsný rudý terror zavládl v zemi naši, která radostí plakala nad svobodou a nyní všickni ti, kteří rozvahu ovládají, hlavu kloní k zamyšlení s výkřikem: „to má býti ta vytoužená svoboda?“

Rudý terror zakázal světiti svátek sv. Jana. Pražská inteligence svátek světila. Bohužel u nás v ústavě terroru se podlehlo – ale služby Boží za přítomnosti nemocných byly slavně konány.

Dne 3. května zasázeny před kostelem 2 lípy svobody – slavnostním způsobem a účastni celého ústavu.

Revidi in visitatione canonica die 22. Mají 1919

Drahota všech životních potřeb stále ještě stoupající zavdala podnět po řeči

ministra Dr. Soukupa (soc.dem) ku demonstracím a drancování obchodů –

jež bylo přímo ukrutné 23. května.

Zrovna v této době začalo bolševické Maďarsko operace válečné na

Slovensku, jež vyžádaly si dosti životů naších lidí.

28. června ve výročí podnětu válečného, podepsán teprve mír ve Versaiellu.

V červenci 10. utvořila se nová vláda a sice koalice bílo rudo zelená, tj. národ

sociál, sociální demokr.a agrárníci – strhli vládu na sebe, a ministry své si

vybrali, čili tichý bolševismus u nás nastal, čímž hodnota, valuta našich

peněz úžasně poklesla, na všem zboží a všech výrobcích tak přidražilo, že

každý s obavou se dívá do budoucnosti.

Dne 4. srpna zemřel ústavní lékárník p. Jar. Slavík a pohřben byl na

Vyšehradě.

V té době došla ze Sibiře zaručená zpráva, že p. revident Bedřich Peták,

zal.důstojník zemřel v Tobolku, podlehnuv tyfu.

V kostele dosti rychle se pokračovalo, ale předce ne tak, aby mohl býti kostel

provisorně zařízen a na sv. Václava vysvěcen. Když pak doslechl se duch.

Správce, že socialisté pomýšlí na den výročí 28. října uspořádati tábor lidu, a

sice v budově kostelní, ohlásil, že svěcení prozatímně aspoň zařízeného

kostela, bude se konati v den. 1. listopadu o Všech svatých, a ze všech svých

sil přičinil se o to, nedbaje překážek, námahy a cest, aby kostel byl vysvěcen.

Zakoupeno pedálové harmonium od soukromníka za 2.500 korun, než budou

varhany.

Den slavný se přiblížil. „Raduj se dcero Sionská, ráj Král Tvůj se blíží.

Radujte se vy nebozí nešťastní nemocní, kteří tolik toužíte po Pánu svém, již

brzo bude sídliti Spasitel uprostřed Vás na trůnu oltáře.

V pátek odpoledne, (31.října) přijel p. vikář Ant. Brož, s p. farářem od

Nejsv.Trojice ve Spál.ulici J. Šplachtou, a p. ceremoniářem B. Cypriánem a

přivezli ostatky sv. Václava, jež byly ve schránce uloženy na postranním

oltáři Panny Marie s Její mramorovou sochou: Obětování od akad.mistra

Franty Úprky.

U ostatků konáno předepsané oficium.

V dne všech Svatých posvěcen byl slavnostně ústavní kostel nejd.p.Dr. J.

Sedlákem, světícím biskupem pražským, za přítomnosti již výše uvedených,

a pak důst.p. p.t. mladoboleslavského děkana Fr. Matějky, faráře z Roztok J.

Beneše, prof. Dr. Dob. Orla z Prahy VII., žižkovského prof. Dr. Schneidera,

čakovického kaplana Fr. Konáše místního faráře Fr. Petráčka, a domácího

duch. správce.

Za zemský výbor účastnil se p. přísedící J. Ždárský, který založení a

vybudování ústavu měl a má největší zásluhy a tak i koruny ústavu –

posvěcení kostela se účastnil. Dále p. sekční chef Dr. K. Španihel, a přiznivce

kostela na slovo vzatý rada zemský Dr. Morávek – všichni p. lékaři a

úředníci ředitelstvím v čele. Dojemný byl okamžik, když nejd.světitel za

hlaholu svatováclavského chorálu provedeného orkestriem hudeb nemocných

přenášel ostatky sv. Václava k umístění do hlav. oltáře. Dojemná a velebná

byla to slavnost.

Prvou mši sv. Dorám episcopo, sloužil u hlav. oltáře pan vikář Brož.

Druhého dne, druhou mši sv. sloužil uhl.oet pan děkan z Ml.Boleslavi

Matějka, duch. správce sloužil prvou mši sv. u oltáře P. M. aby orodovnici u trůnu Syna Božího poděkoval za vše dobro a zvláště pak za o, že vznešené dílo posvěcení chrámu Páně sv. Václava, že jest dokonáno.

Naskytla se také otázka, proč Světitelem byl p. biskup Dr. Sedlák? Z té příčiny, že p. biskup při gener. Visitaci 31. května 1918 došel tolik sympatii a úcty, že tenkráte hned ku vyzvání p. rady Dr. Morávka slíbil p. biskup Dr. Sedlák, že ústavní kostel sv. Václava, příjde vysvětiti sám.

A zrovna v této době plné starostí o svěcení kostela jmenován byl arcibiskupem pražským svatou stolicí dne 6. října F. P. František Kordač, universitní profesor pražský, který velikých zásluh získal si na poli katolické humanity již dříve v diecesi litoměřické, a zvláštních sympatií a zásluh získal si proslavenou svojí řečí v Národním shromáždění při obhajobě náboženství jako pravé vědy. Celá inteligence přiznala že tak mluviti může a dovede jen vědátor.

Nejdůst.pan arcibiskup byl dne 26.X. slavnostně inthronisován.

Tak po neslavně proslaveném německém šlechtici arcib.Huynovi, který vlastně uprchl do Švýcar předstíraje nemoc, nastoupil na stolec sv. Vojtěcha muž z lidu a upřímný vlastenec. Ačkoliv někteří z duchovenstva byli nespokojeni s touto volbou a přáli si míti snad někoho jiného, můžeme předce s radostí přivítati nejd. pana arcibiskupa, jelikož jest původem i rodem Čech, poctivý vlastenec a kromě toho v úvodní své promluvě k duchovenstvu slibuje, že snahy o reformní duchovenstvo budou i snahou jeho. Proto budiž vítán ad multesamos.

V prosinci dodána a postavena v kostele …? Gabriel křtitelnice a pak postaveny krásně řezané (J. Buk, Praha) jesličky, ku velké radosti nemocných.

A.D. 1920

Dnem 1. ledna byl stav nemocných 882 a sice 467 mužů a 415 žen.

Opatrovníků 221 a opatrovnic 204, celkem 425

Počet úmrtí značně poklesl oproti dřívějšku, a sice celkem jenom 235 osob.

Jestliže dříve drahota všech potřeb byla veliká, stoupla a stoupá nyní cena všeho zboží do závratné výše. Tak 1 kg.másla a to ještě z „protekce“ 52 k., vajíčko 1,20 K., 1 kg hov.masa 24 kg, vepřové 30 k, uzené 38 k, 1 pár bot 300 – 400 k. jeden oblek 1.500 – 2.000 k.

Jinými slovy valuta naších peněz poklesla, čili v cizině nemají naše peníze žádné ceny.

Když jednalo se o úpravu platu zem. úřednictva, podnítil duch. správce jménem všech zemských duchovních 5 (beřkovický, pražský, dobřanský, králický a bohnický) akci, by také na duchovní bylo pamatováno. I dosáhlo se toho, že také pro zem.duch. zřízena II. kategorie v hodnosti vrch. radů pro 22 letech. Jelikož připočtením válečných let dosáhl místní duch. správce zároveň s beřkovickým, této kategorie teprve po 25 letech, kdežto tři ostatní, jímž připočítána ještě 4 letá praxe a těm 2. jen do penze dojdou oni této kategorie již po 15 letech. Tak aspoňˇpodařilo se co nejvíce získati pro ty mladší.

Měsíc leden smutně proslaven v ohledu náboženském, neboť 8. ledna sešli se duchovní z celé republiky v Praze na Smíchově, a z nich 144 rozhodlo se vystoupiti z církve katolické a založiti církev Českou – vůdcové pal byli lidé prodajní „sedící v ministerstvech jako Dr. Farský, farář Zahradník – Brodský, tec. Tímto činem nrozvážným velice zle poškodili akci reformní a velikou hanbou poskvrnili jméno českého kněze. Ovšem nelze upříti, že episkopat, dle starého deliberante Roma, Saguntum perlit, mnoho zavinil a zaviňuje, že ohledně reforem žádných kroků nečiní, naopak tvrdí se že litom. Biskup Gross vystoupil s návrhem podaným do Říma na zrušení jednoty a opatření všech reformních snah, ačkoliv nejd.p. arcibiskup Korda při svém nastoupení právě opak slíbil. Caveant consules.

Co se týče kostela, tu benevolencí p.rady Dr. Morávka kupovány potřeby k Velikonoců a obřadům sv. téhodne.

Kříž k adoraci z tvrdého dřeva řezaný koupen od akad.sochaře Boh.Vlčka. Socha vzkříšení Vykupitele řezána J.Butem, dle staré barokní sochy z františkánského kláštera u P.M.Sněžné. Do Buta zakoupena socha Krista Pána do Božího hrobu.

Truhlářská fa.Baumyartl dodala před Velikonocemi dubovou kazatelnu, projekt p.arch.Roštlapilem. Na spodku kazatelny projektovány jsou řezby zadané prof.uměl.prům.školy Štěpánu Zálešákovi. Duchovní správce navrhl na hořejší dva bareliefy po 2 prorocích Isaiáš a Daniel, Jeremiáš a Ezechiel. Isaiáš: Výjde prut a kořen z Jesse s odznakem Květů, Daniel: 67 týdnů uplyne do přijítí vévody, Jeremiáš pláče nad zřícením chrámu, a Ezechiel předpovídá stavbu nového chrámu, proto navrhl ony symboly. Pro dvě spodnější řezby desky Mojžíšovy ozdobené srdcem, znakem lásky Kristovy, a na té druhé: Noemovou holubičku s ratolestí – symbol Marie Panny.

Prvé velikonoční obřady vyžadovaly velké práce a námahy k celému důstojnému vykonávání a všech potřeb pořizování, zvláště pak zveličeny byly tím, ž dosavadní řed. kůru p.učit.Peyer, vedení choru se vzdal a místo to prozatímně převzal žák pražské konservatoře, syn zdejšího kontrolora a vrch.rady Štěpán Heyda, který s hudebním nadšením cvičila ochotnický kvartet, a skutečně za přispění všech těch přelaskavých ochotníků, sl.Tyřové, sl.Růžičkové, sl. Krahulíkové, pi. Brychtové, p.řed. Hoře, p.Šetnera, a také cizích, podařilo se dle úsudku ředitelství vykonati duchovní koncert, nad nímž pry plesalo a radovalo se srdce všech naších nemocných.

Všude dějí se veliké agitace k volbám, a opravdu s velikým očekáváním každý hledí vstříc ke dnu 18. dubna, kdy se má rozhodnouti, zda i nadále vládnouti nám bude rudozelená koalice, aneb jestli bude nějaká náprava a změna. Naše vlast by si zasloužila lepšího pořádku a spravedlivého řádu. Hospodine ulituj ny!

Volby pro katolickou, lidovou stranu dopadly nad očekávání dosti dobře, získáním 33 mandátů do sněmovny poslanecké a mandátů do senátu.

Dne 22. dubna zemřel náš vrchní zahradník Jos. Boháček ve stáří 71, příznivec chrámu Páně.

Revidi in canonica visitatione 2. mají 1920 Antonín Brož

Dne 14. května poctil náš ústav svojí návštěvou pan president Masaryk v průvodu kancléře p. Dr. Šámala, prošel některými pavilony, prohlédl si chrám Páně, pak zařízení strojírny, prádelny, pekárny a kuchyně. Byl uvítán p. presidentem zem. spr. Výboru Dr. Frantou, p.přísedicím Rybářem, p.radou Dr. Morávkem a ředitelstvím za účasti všech funkcionářů ústavních.

V květnu a sice 6.V. odešli do penze oba vrchní ředitelové p. Dr. A. Růžicka a Dr. A. Eiselt a zástupcem jich jmenován říd.primář p. Dr. Ludikar.

Ku konci května dohotoveny 4oltáře pro Boží Tělo, vesměs v ústavních dílnách – a 4 obrazy na plátně (Zazračné nasycení, Sv.Václa adoruje ???., Lámání chleba v Emauzách a Sv. Tomáš An.skládá Lauda Sion) malovány akad.malířem J. Urbanem.

V červenci dodal akad. Sochoar Fr.Hergessel sochy k portálu z hořického pískovce, a sice sv.Kosmu a Damiána, patrona lékařů, aby tak znázorněno bylo, že jest to ústav léčebný, „za pomocí Boží“, a těchto českých patronů.

Dodány bílé korouhve z Křest.akademie na nich sv. Václava a sv. Ludmilu malovala sl. Thořová z Troje.

Zemským správním výborem jmenováni noví ředitelé a sice prvým p. Dr. Rud. Šmejkal, dosavadní ředitel ústavu v Beřkovicích, a druhým p. Dr. Wallenfels, dosavadní ředitel ústavu opořanského, na jehož místo jmenován zdejší říd.primář p. Dr. Ludikar.

Službu pak všickni nastoupili 11. října

Co se poměrů ve vlastní naší týče – jsou ubohé. Ve všem převládají židé, mají nejen peníze, ale i moc.

Prvá pouť o sv. Václavu slavnostně byla vykonána. Kázání a zpív.mši sv. měl p. Dr. R. Schneider ze Žižkova.

Vzhledem k tomu, že v kázání svém zmínil se, že sv.Václav byl také socialista s tím ovšem rozdílem, že rozdával ze svého a ne z cizího, byli vůdcové zdejších národ.socialistů tak rozhořčeni, že ve večerníku Čes. Slova zle osopili se na místního duch.správce a kazatele že prý tím kázáním nemocní byli neslýchaně pobouřeni a rozčíleni. Na základě tohoto anonymního článku z nařízení p. presidenta republiky rozkázala jeho kancelář ministerstvu zdravotnictví, by zavedlo s ústavním farářem disipl. Vyšetřování. Ředitelství ústavu celou záležitost vyšetřovalo, všichni páni lékaři prohlásili nejen že nikdo z nemocných nebyl pobouřen, ale naopak všichni ze slavných služeb Božích se radovali, a p. primář Dr. Waitzman doložil, že jediný kdo byl rozčílen, byl vrchní opatrovník Linhart.

Záležitost tato byla také vyšetřována z rozkazu p. presidenta konsistoří, a shledáno, že duch. správce vede si opatrně, důstojně a správně ve všech svých funkcích.

Agitace na vystupování z církve byla v ústavu veliká, obzvláště ze strany nár. socialistů, kteří chodili od osoby k osobě, nabízejíce archy a vyplnění všeho potřebného, a přemlouvajíce každého, kdo zdál se jím býti trochu jen vlažným. Ubožáci, mají málo na tom, že republika jest ve vleku židů, tak snaží se takhle jim ještě nadháněti, aby v národě našem nebylo svornosti a sjednocenosti proti našim nepřátelům.

Nepřejí pokoje lidem dobré vůle.

A.D.1921

Dnem 1.ledna byl stav nemocných 652 mužů, 521 žen, celkem 1173.

Opatrovníků 232, opatrovnic 188, celkem 420.

Počet zemřelých oproti loňsku zase klesl.

Den 9.ledna byl velkým svátkem pro ústav, resp.pro nemocné, neboť přijel Nejd.pán arcibiskup p.Kordač, aby k nemocným promluvil a sám vykonal ústavní služby Boží. Návštěva kostela byla veliká, i z farnosti Bohnické. Uvítán byl ředitelstvím ústavu, a pak v průvodu p. vrch.ředitele Šmejkala prohlédl si celý ústav i některé pavilony nemocných. V březnu dodána byla do kostela zpovědnice, dle rady ústavního projektovaná p. arch. Roštlapilem a provedena firmou Baum garte Praha II. Žitná ul.

Boží Tělo zase slavnostně odbýváno ve čtvrtek u 4 oltářů kolem kostela rozestavených s velkou ochotou hudebníků (opatrovníků) a zpěváků. V neděli na to jako loni, bylo Boží Tělo ve vesnici, jehož se účastnil ústavní duchovní s nemocnými.

Kvůli zajímavému přehledu z minulosti i do budoucnosti stůjž zde úplný statistický přehled celého stavu zdejšího ústavu, a sice koncem měsíce května 1921:

Lékaři 10

Úřední osoby (farář,správce, lékárník a technici) 5

Úředníci 28

Řemeslníci 82

Jiní zřízenci“(mužů 47, žen 63) 110

Opatrovníci m.241, žen 197 438

Dělníci 12

Celkem 685

Nemocných mužů 703, žen 589. Celkem 1292

Připadají tudíž 3 nemocní na 1 opatrovníka a při celkovém součtu 2 nemocní na 1 z funkcionářů.

Revidi in canonica…….19. Iuni 1921

Ke všem tabernákulům dodány dvírka a sice firmou Čada Praha II. a malovány jsou akad.malířem Hlavínem dle návrhu duch. Správce takto:

Na hlavním oltáři jest zvěstování P.M.Verbum carofactum, k naznačení přítomného Svátostného Krista. U oltáře P.M. jehož se používá o zeleném čtvrtku jako Getsem.zahrady obraz Krista na oře Olivetské.

U oltáře Božího hrobu jest anděl hlídající pravý hrob Krista ve Svatostánku. Bronzové ozdoby na oltáře dodala firma Houdek Praha I a projektoval p.prof. Klouček s opravdu velikým porozuměním dle návrhu duch.správce takto:

Hlavní oltář vyzdoben symbolem klasů a hroznového vína.

Oltář Panny Marie: Rosa mystica, růžemi a vítězným vavřínem.

Vzhledem k tomu, že nebylo posaváde provedno v kostele topení, postaral se duch.správce o to, aby aspoň dána byla do kostela podlaha pod lavice, a sice taková, jaká má býti pod novými lavicemi dubovými.

V prosinci dodány prof.uměl.pr.školy Štěpánem Zálešákem dva reliéfy překrásně z dubu řezané na kazatelnu – a sice prvý představuje Daniela s listinou prorockou o 67……., a Isaiáše hlasatele prutu z Jesse s odznakem květů.

Druhý: Jeremiáše plačícího nad zkázou Jerusaléma a Ezechiela, předpovídajícího novou bránu života, církev svatou.

Prof. Zálešák, přesně dle přání duch.správce nejen obrazy, ale i symboly skvostně, vše umělecky provedl, tak že jest se domnívati, že i rám na oltářní obraz, který jest mu k provedení zadán, bude odpovídati umělecké řezbě, jejíž profesorem a nástupcem prof. Kastnera, projektanta mnoha oltář v Čechách, od něhož jest bronzový Kristus na hlav.oltáři.

A.D 1922

Dnem 1. Ledna byl stav nemocných 750 mužů, 635 žen, celkem 1385.

Opatrovníků: 264 mužů, 195 žen, celkem 459.

Pro celou církev veškeré světa byla truchlivou zvěstí, že dne 22. ledna o šesté hodině ranní skonal

Sv. Otec Benedikt XV.

Postižen chřipkou, zápalem průdušek a plic. V přetěžké době válečné nastoupil, ale pontifikát jeho i pro historii jest velevýznamným. Zvýšil prestiž a mravní význam Vatikánu. Opravdu otcovské srdce bilo pod papež.tiarou ve prospěch ubohých a trpících. Zdálo se, že Jeho rozvaha a něha podlehne až vášnivé Jeho touze a snaze po míru, ale naopak vše zvítězilo i mír pod Jeho berlou.

Dne 7. února rozletěla se radostně zvěst světem, že nový nástupce jest zvolen a sice

Sv. Otec Pius XI.

kardinál Achill Ratti, arcibiskup milánský, muž nevšední vzdělanosti a vědomostí, o němž vším právem soudí celý vzdělaný svět, že kráčeti bude ve vznešených šlépějích svého předchůdce, ku blahu a prospěchu svaté církve.

Dominus conservet eum, et vivificet cum, et beatum faciat cum in terra, et non tradat cum in manus inimicorum eius.

V březnu zřízena (křest.akademií) záclona na kazatelně, a zároveň podobnou záclonou upraven oltář Panny Marie se svatozáří 7 světel, symbolem to sedmi bolestí a sedmi radostí Panny Marie.

Dne 17května započato s lešením, aby na věž i věžičku dala se měděná krytina, a zároveň při tom aby se vyměnily plechové ciferníky při hodinách za šamotové z rakovnické továrny, a aby se umistily také hodiny.

Revidi in canonica visitatione die 21. Mají 1922 Antonius Brož

V červnu dodělán vrch (víko) z křtitelnice, což podle návrhu prof.Kloučka provedel v bronzu velice umělecky mistr Houdek.

V srpnu dodány hodiny firmou Hainz z Prahy.

Prof. Záležáka dodal ještě potřebné ozdoby – (basreliéfy) ku kazatelně, andělíčky a holubici Ducha sv.

Začátkem září dokončena měděnná krytina na věži a vížce firmou Svoboda z Prahy.

Dne 20. září umístěn nad hlavním oltářem trojdílný rám pro obrazy Sv.Václava, Cyrila a Methoda. Řezbářskou práci vykonal prof.Zálešák, truhlářskou fa.Baingartl.

Dne 24. září dodána a umístěna dvířka do presbytéře, která dle návrhu prof. Kloučka umělecky provedl ciseleru Houdek.

Den 28. září jakožto den zasvěcení chrámu Páně sv.Václava, slaven byl letos slavnými službami Božími. Pontifikální mši sv. celebroval J. M. p. velmistr křížovnického řádu J. Vlasák, za asistence 6. kněží.

Na choře provedena Doušova mše in hou? J. Venceslai, a přítomen byl, kromě členů ředitelství také p. vrchní zemský rada Dr. Pangratz.

Dne 28. října konána byla v administraci ústavu slavnost Osvobození národa, které se účastnila i strana lidová a duchovní správce ústavu.

Řečníkem byl p. Frabša, přísedící zem.spr.výboru, a velice netaktně vedli si při všeobecné této slavnosti, útočil zle na církev a zlehčoval kněze. Duchovní správce ústavu odešel ihned ze schůze, a když v lidových listech uveřejněna nelibost nad netaktní řeči p. řečníka, považován byl za pisatele v novinách duch. správce, a od té doby nejen proti jeho osobě, ale i proti potřebám kostelním pro nemocné jeví se od zem.správ.výboru nelibost a neochota. V orgánech českosl.socialistů pro zřízence, byl duch.správce tepán v novinách pro vybírání štoly, což udáno i v zem. Výboru a duchovní byl nucen dovolávati se ochrany nejd.arcib.konsistáře.

A.D. 1923

Dne 1. ledna byl celkový stav nemocných 1582 a sice mužů 868 a žen 714.

Opatrovníků 296, opatrovnic 216, celkem 512.

V lednu dodány byly od firmy Staněk dle návrhu prof.Kloučka bronzové nosiče na korouhve a svítilny. V únoru dodal ciselieur Houdek dle návrhu prof.Kloučka do postranních sloupů v presbytéři umělecky provedené skřínky na sv. oleje.

V březnu opraven byl křest.akademií bílonedělní kasule s příslušenstvím, a bohatě pozlacen tepaný kalich.

Také bílá kasule na všední dny opravena.

Stať následující zdá se sice míti více ráz osobní, ale aby pro budoucno bylo zřejmo, jaké poměry nastaly, a jak si troufá strana českých socialistů, jedině pro to, líčí vědně duchovní správce pronásledování jež z referátu zem.výboru č. VII. Proti jeho osobě se provádí. (Nehledě k výnosům: proč oznámil úmrtí příbuzným, když tak činí ústav, jakým právem vybral ze vystavení úmrtního kolkovaného listu 12 Kč., etc.)

Ale zajímavé jest následující: Duch. Správce dověděl se od 2. Spolehlivých osob, že zmíněné útoky v listech českosl.soc.zřízenců pocházejí od domovníka Gustava Franty, příbuzného (vzdáleného) duch.správce, jemuž právě dopomohl, že jmenovaný stal se opatrovníkem, při přestupku, když měl býti propuštěn, dán mu byl pardon, a konečně že stal se sluhou resp. domovníkem, to bylo vše zásluhou duch.správce, což při jeho jmenování sluhou připomenul jemu sám i vrch. ředitel p. Dr. Hraše.

Na základě toho, poslal duch. správce příbuznému G. Frantovi soukromý dopis, ve kterém stěžoval si do jeho nevděčnosti a tázal se, kde jest charakter jeho legionářské cti, když nyní takto jedná. G. Franta po obdržení dopisu nepodal žalobu (cítil-li se uraženým) a nešel předepsanou cestou stěžovat si u ředitelství, nýbrž předložil dopis v referátě VII. zem. spr. výboru přísedícímu Fralšovi a z tohoto referátu, aniž by to bylo v sezení zem. výboru, byla duchovnímu správci Ot.Hruškovi výnosem ze dne 30. III. 23 č. 39981./VII. vyslovena výtka a nelibost, aniž by bylo zavedeno disciplinární řízení. Duch. správce důtku tuto nepřijal, a svým obhájcem Dr. Halíkem ji vrátil se žádostí, by do 8 dnů důtka byla odvolána. Když však zem. správní výbor nevyhověl, podal zmíněný obhájce stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu pro neúplnost řízení a nezákonnost.

Revidi in canonica visitatione die 6.. Maji 1923 Antonius Brož

V červnu zakoupen byl nový zvon pro sanktusovou věžičku „Sv.Jiří“ od fy. Děpold z Prahy. Železný pak přenesen na hřbitov a umístěn na věžičce hřbitovní kaple. Elektromontéři Václ.Bergman a J.Stropnický vynašli patent na elektrické zvonění, jež bylo zařízeno při tomto novém zvonu: Sv.Jiří . Dne 3 července byl zvon posvěcen, pak na věžičce sanktusové upevněn a ihned proudem elektrickým rozhoupán, rozezvučel se nad naším městem. Toto elektrické zvonění zavedeno bylo po té, také u zvonu nad pohřebním domem.

V srpnu přikročeno bylo k opravě elektr. osvětlování v chrámu Páně a zavedeno aspoň provisorní osvětlení na postr.zdech.

V listopadu začala fa. Heim z Prahy II. prováděti vytápění kostela. Dle návrhu této fy. bylo nutno od rohu po chorem na epištolní straně až před oltář Panny Marie vykopati v hloubce půl druhého metru jeden metr široký příkop, který pak byl vyzděn a otvor před oltářem pokryt jen mříží a sice toto vše vyžadoval systém kamen, to jest onoho velikého topného tělesa, který umístěn jest ve sklepě pod kostelem. Kamna ta ssají do sebe ten studený vzduch, který jest v kostele a těmi 2.sloupy jež umístěny jsou v zadním traktu kostela žene se do kostela teplý vzduch a docílí se oteplení i při mrazech na 7 až 10 stupňů C.

Sloupy ty provedeny byly v ústavní dílně truhlářské a příklopy měděnné dle návrhu prof.Kloučka, zhotovila známá cizelérská fa. Houdek z Prahy I. A tak o svátcích Vánočních bylo v kostele hřejivé teplo.

A.D.1924

Dnem 1. ledna byl stav nemocných: 935 mužů, 835 žen, celkem 1770.

Opatrovnictva: mužů 294, žen 224, celkem 518.

Vrchním ředitelem správním byl Dr. R.Šmejkal, vrch. ředitelem humánním (nemocní a opatrvn.) Dr. Dom.Wallenfels. Lékaři: p.t. Dr. Vl. Skalicka, Dr. V. Poseděl, Dr. J. Klimecký, Dr. K. Waitzman a sice v centru na oddělení pro muže. Řid.pr.Dr. M. Brandejs, Dr. F. Malický, Dr. Jos.Puklová, Dr. E. Kuhn, v centru na odděl pro ženy.

V kolonii byl říd. pr. Dr. A. Seifert.

Největší snahou a péčí p.vrch.řed.Dr. Walenfelse bylo dobudovati rozestavěné a již již skáze podléhající sanatorium, kde by umístěny byli nemocní třídní, tj.platící si I. a II. tř.

S největší rychlostí pokračováno, vše nádherně zařízeno a upraveno, takže již 22. Května sanatorium bylo otevřeno, a sice příjezdem 14. Nemocných, tak zvaných třídních z Kosmonos a naších 4. Mezi nimiž byl dp. Josef Trnka, kněz řádu Křížovníků z Prahy, který po uklidnění jež v nemoci jeho nastalo, při službách Božích vždy asistoval, a duchovnímu správci v kancelářských věcech vždy horlivě vypomáhal, nemocné k účasti služeb božích vybízel, ke každému byl pln ochoty a laskavosti, takže této vzpomínky zaslouží, jako uznání vděčných díků. Byl zde od listopadu 1923, až do 2.června 1924. Dne 16.června přišel do sanatoria Kněz Jos. Umlauf, komandeur řádu Křížovníků, stařeček, který 5.července zde zemřel a převezen byl na hřbitov do Hloubětína.

Řídícím primářem s anatoci a ustaven byl Dr. Jos. Schirz, primář z Beřkovic, druhým říd. primářem Dr. J. Khun, (z žen.oddělení) a sekundářem Dr. J. Weiser, který přišel z Lužce. Na oddělení ženské v centru místo Dr. Khuna přišel říd.pr. Dr. Janeček z Dobřan, a na kolonii Dr. V. Macke z Opočan, jako druhý lékař.

Pro kostel byl zakoupen nový Missál z 600 K. v kůži vázaný a znovu pozlacen starý tepaný kalich.

A.D.1925

Dnem 1.ledna byl stav nemocných celkem 2045 a sice 1072 mužů, žen 973.

Opatrovnictva 664, a sice mužů 376, žen 664.

V sanatoriu nemocných celkem 87, a sice mužů 58, žen 29. Opatr.celkem 86, mužů 56, žen 30.

Do zem.rozpočtu na rok 1925 zařazena byla položka 65.000 na trojdílný oltářní obraz sv. Václa a po straných sv. Cyrila a Methoda, který byl k provedení zadán mistru Jakubu. Obrovskému profesorovi akademii umění v Praze.

Do rozpočtu zemského na rok 1926 má býti zařazena položka na tři velké zvony pro hlavní věž, dle přání p. přísedícího Trabši.

V březnu byl dodán do ústavu kněz Jos.Svatoň, farář z Petrovic u Něm.Brodu. Po 14 dnech propuštěn, trpěl melancholií.

Revidi in canonica visitatione die 10.. Maji 1925 Antonius Brož

Jelikož nebyl žádné naděje, že by v dohledné době byly pořízeny potřebné lavice pro kostel při stále zvýšené návštěvě kostela, požádal duchovní správce veldp.provinciála piaristické koleje v Praze II., P.Richarda Gregora o zapůjčení kostelních lavic. P. provinciál velice ochotně vyhověl.

Dnem 1.III. odešel dosavadní řed. Choru p. Štěpán Heyda, a na jeho místo ustanoven p. ing.C.K. Křížek, který velice brzo se zapracoval a obzvláště o sbory a zpěvy pečoval. Horlivým podporovatelem jeho stal se nově nastoupivší úředník p. asist. Emerich Riegel a p. uč.asist. K Šetner.

Na den sv.Václava jako každoročně měl pontifikální mši sv. J. M. vldp. Jos. Vlasák, velmistr křížovníků.

V dubnu byl dodán do ústavu opětně p. farář Svatoň ve stavu velice neklidném. Podepisoval se papa minor, sanktus s.s. Stav jeho stále a stále se horšil, takže ku konci roku pozbyl naprosto své inteligence.

Dne 30.X. dodán by do sanatoria opětně vel.pán Jos.Trnka, kněz řádu křižovníků z Prahy.

V roce 1925 bylo celkem 249 úmrtí.

A.D.1926

Dnem 1. ledna byl stav nemocných celkem 1995, a sice mužů 1024, žen 971

Opatrovnictva celkem 575, mužů 316, žen 259.

V sanatoriu nemocných celkem 105, mužů 69, žen 36.

Opatrovnictva celkem 92, mužů 56, žen 36.

Dnem 2. ledna byl dodán do sanatoria bývalý nebušický pan farář P. Justin Sedlák, člen řádu praemonstr. ze Strahova (melancholia), který dne 15.ledna zemřel zánětem plic. V lednu byl dodán do sanatoria opětně dp. J.Trnka, křížovník.

V březnu byl vyzván duch.správce ústavu k prohlídce varhan v kapli vychovatelny v Opatovicích, zda by se zatímně nedaly umístiti v ústavním chrámu Páně.

Duch.správce k tomuto provisoriu svolil, ovšem pod tou podmínkou, že budou řádně vyčištěny, novým hracím stolem opatřeny a o několik rejstříků rozšířeny.

V červnu dodány byly do chrámu Páně oltářní obrazy sv. Václav, sv. Cyril a sv. Medhod, malované akad.malířem prof.Jak. Obrovským. Při té příležitosti byl oltářní rám znova napuštěn a očištěn, a dle návrhu mistrova ozlacen.

V červenci byly varhany z Opatovic přestěhovány do ústavního chrámu Páně, a za ně posláno do Opatovic pedálové harmonium, jehož se užívalo při naších službách Božích. Ohledně nu??

a žádaného rozšíření a upravení varhan nestalo se doposavad žádného rozhodnutí zem.správ.výboru.

Dne 29. srpna v neděli konána velkolepá slavnost v našem chrámu Páně, posvěcení oltářních obrazů, které slavnostním způsobem vykonal J.M.pan biskup Podlaha za asistence dp.Dr.Tučka, ředitele arc.gymn., z Bubenče, dp.místního faráře Petráčka, dp.Jos.Trnky, dp. J.Mauera, který byl taktéž léčen v sanatoriu, a duch.správce O.Hrušky. Tento přivítal J.M. a uvedl zásluhy J.M. o náš chrám Páně, neboť p. biskup Podlaha to byl, který byl rádcem projektantu kostela arch.Roštlapilovi, a rádcem prof.Jak.Obrovskému, při malování obrazů, aby to byla vera efigies historica těchto vznešených našich patronů. J.M. na to poděkoval zem.spr.výboru za šlechetné podporování umění církevní které se zračí v tomto chrámu Páně, a které bude po věky hlasatelem kultury nynější doby. Po té poděkoval duch.správce za péči a starost a zmínil se o jeho velikých zásluhách při vybudování a vyzdobení tohoto opravdu českým uměním naplněného chrámu Páně. Jako vždy, tak i tentokráte jak při svěcení, tak při mši sv. pěl chrámový sbor pod řízením p. pluk.Voskovce (spolužáka p. biskupa Podlahy) různé vložky a písně. Chorálem sv. Václave, zpívaným všemi účastnými nemocnými, byla tato slavnost ukončena.

Et curatus rectepotvit dimere: post tot ?????

Dne 1.září povolen byl obnos 600 k. na 2 postranní věčné lampy k hlavnímu oltáři, podle vzoru nosičů na korouhve dle projektu prof. Kloučka, aby prostřední prostřední lampou (která dána do Božího hrobu) nebyl rušen pohled na hlavní oltářní obraz sv. Václava.

V ?? poutní sv. Václava (28.IV) byla opětně slavné pontifikální služby Boží, jež vykonal jako jindy J.M. pan velmistr Křížov.řádu P. J. Vlasák.

V říjnu dověděl se duch.správce, že mají býti zrušena místa duch.správců v zemských ústavech a tu nejen že odevzdal p. přísedícímu Zelenkovi obsáhlou obhajobu o nutném zachování těchto míst (viz v zadu v příloze této pamětní knihy), ale také intervencí u všech možných a vlivných činitelů postaral se duchovní správce zdejší, že zrušení míst zem.duchovních provedeno nebylo.

Dne 27.prosince konána vikariátní porada u sv. Josefa v klášteře kapucínském, při které přidělena byla zdejšímu duchovnímu správci druhá pastorační otázka: „ jak prohloubiti kázání výkladem dogmatickým a liturgickým“.

Do Božího Hrobu pořízeny záclony z modravé jntové barvy s mosaznými tyčemi pro ztemnění Božího Hrobu o Velikonocích.

Varhanáři J. Urbanovi zadána přestavba varhan zároveň s rozšířením jich a zavedením pneumatiky a elektrického pohonu pro měchy. Tato otázka rozvířila velice hladinu, že prý nutnost toho rozšíření zavedena byla duchovním správcem, a to právě v době, kdy zem. opr.výborem nařízeno co nejvíce šetřiti. Z příčiny chystal se p. rada Kučera duch. správci vyčiniti, ale protože věc ta byla před očima jiných malichernou, upustil p. rada od toho.

A.D. 1927

Dnem 1. Ledna byl stav nemocných 2230, z toho mužů 1056 a žen 1021 v centru.

V sanatoriu mužů 91, žen 62, celkem 153.

Opatrovnictva celkem 618, z toho v centru mužů 287, žen 224.

V sanatoriu mužů 63, žen 44, celkem 107.

Koncem prosince opustili ústav p. účetní asistent Riegel, a pan účetní of.Šetner, kteří oba mají veliké zásluhy o kostelní hudbu, a kteří nedbali posměšků jimiž od různých politických straníků byli častováni.

Dne 15.III. byl jmenován vysocedůstojný Pan Ant. Brož, arcibiskup vikář prosecký arciknězem pražského obvodu.

V dubnu přeložen byl do ústavu v Opořanech p. Dr. Václ. Mocke – lékař. Bylť mužem vysoce konciliárním. Jeho paní byla zpěvačkou a velice často v kostele zpívala. Také ona byla hrdinkou nedbající posměchů, a raději vystoupila ze sokola, když výtky jí činěny.

Revidi in canonica visitatione die 29.. Maji 1927 Antonius Brož

Dnem 1. Července byl dán do penze p. vrchní ředitel Dr. Rudolf Šmejkal.

V srpnu začaly se stavět v kostele varhany a sice J. Urbanem varhanářem z Prahy III. Dubové skříně na ně byly dle nákresu vrch.stav.rady inž.Dvořáka zhotoveny v ústavní truhlářské dílně mistrem Pankrácem.

Dne 1. září byl p. říd.primář sanatoria Dr.Jos. Širc jmenován ředitelem ústavu v Dobřanech, kam se ihned odstěhoval.

Dne 3. září dekretem č. 105.183 zařazen byl duchovní správce do IV. skup.platové, čímž onen veliký boj proti restrikci byl ukončen.

Dne 28. září Sv. Václava vykonal svěcení varhan a pak pontifikální služby Boží J. M. pan velmistr řádu křížovníků J. Vlasák a posvětil varhany.

Dne 15. října odstěhoval se s.vrchní ředitel Dr. Dom. Wallenfels do Prahy, byv jmenován vrch.ředitelem Dr. J. Pavlíček, dosavadní ředitel ústavu v Beřkovicích.

Dne 27. října byl jmenován p. říd.primář Dr. M. Brandejs (spolužák duch.správce) ředitelem nově postaveného zem.ústavu pro choromyslné v Něm. Brodě, kamž se v lednu odstěhoval.

Dne 1.XI. přišel do ústavu z Dobřan p. říd.primář Dr. Macháček, a 6.XII. byl přeložen do pražského ústavu zdejší p. říd.primář Dr. Poseděl.

Dne 27.XII. konána byla vikariátní porada vikariátu Proseckého, při kteréž veldp.vikář blahopřál zdejšímu duchovním správci, že byl jmenován arcibiskupským konsistorní radou. Po té srdečně rozloučil se s těmi duchovními, jichž fary odděleny od vikariátu proseckého a přiděleny vzhledem k Velké Praze, vikariátům pražským.

Tak i Bohnice přiděleny vikariátnímu obvodu Praha I., kdež jest vikářem vysoce důstojný Pán Karel Procházka, farář na Žižkově.

A.D. 1928

Dnem 1. ledna byl stav nemocných 2390, z toho mužů 1128 a žen 1109 v centru.

V sanatoriu mužů: 96, žen: 57, celkem 153.

Opatrovnictva celkem: 471 + san.109, tj. celkem 580, v centru mužů 259, žen 212, opatrovnictví v Sanatoriu: mužů 52, žen 57.

Jak se dalo tušiti, jest rok 1928 dobou velikých změn a přesunů, jak řadě lékařů, tak v řadě úřednictva.

Účetní rada Brychta dne 15.I. ustanoven správcem nov.ústavu v Něm. Brodě.

Místo říd. primáře v sanatoriu po Dr. Šircovi obdržel říd. primář p. Dr. Hřivna dne 1. Února.

Říd.primář p. Dr. Maličký dne 16.IV. přeložen do ústavu Beřkovického a odtamtud sem přeložen p. říd.primář Dr. Horák.

Dnem 1.května ustanoven p. říd. primář ze sanatoria Dr. Fr. Khun řídícím primářem nového ústavu v Něm. Brodě.

Místo něho přidělen do sanatoria z centra říd. primář Dr. Klimetský.

Pro ženské centrum jest ustanovena sekundářka z Beřkovic Dr. M. Tichá.

Dnem 1.května přeložen dosavadní vrchní správec Jan Kroulík, jako vrchní účetní rada z zemské účtárny a na jeho místo jest jmenován dosavadní správec pražského ústavu Eduard Krizner.

Co se kostela týče, pořízen ještě druhý pacifikál na ostatky svatých, jež oba při slavných službách Božích umísťují se na hlavním oltáři. Pracovány jsou ve slohu barokovém, podle starého pacifikálu z kostela Panny Marie Sněžné.

Zem.spr.výbor dekretem ze dne 4.III.28 povolil, aby podle stylového (ke kostelu) návrhu, vypracovaného p. vrch.stav.radou Dvořákem, zhotovily se z dubového dřeva kostelní lavice, na kterých již v ústavní dílně truhlářské pilně se pracuje.

Revidi in canonica visitatione die 20.. Maji 1928 Carolus Procházka

Dne 8.srpna vstoupil do výslužby kontrolor a vrchní účetní rada p. Štěpán Hejda, zakladatel a budovatel lidové strany, který získal si velikých zásluh a rozkvět lidového hnutí nejen v ústavě, ale i Bohnicích samotných. Bylť výborným katolíkem, navštěvujícím pravidelně službu Boží, a účastníkem horlivým všech církevních slavností. Budiž mu vzdána za to čest a chvála v této pamětní knize.

Dne 28.září jako obyčeně, měl slavné pontifikální služby Boží J. m. pan velmistr řádu Křižovníků Dr. J. Vlasák.

A.D. 1929

Dnem 1 ledna byl stav nemocných: z toho mužů 1118 a žen 1060, celkem 2178 v centru.

V sanatoriu mužů 99 a žen 79, celkem 178.

Opatrovnictva celkem 574 (310 mužů, 264 žen)

Protože v kostele zatékalo, žádal duch. správce o nevyhnutnou opravu střechy, a tu po návrhu p. stav. Rady Dvořáka dostalo se kostelu radikální opravy.

Nad rabicovou klenbou vybudována prkenná střecha, která pobita byla plechem a zaletována, a po stranách zhotoveny široké žlaby, do nichž voda stéká. Po této nákladné úpravě pod prejsovou ? střechou došlo k novému vymalování vyčištěného kostela. Obrovské lešení bylo postaveno ústavní dílnou tesařskou a truhlářskou.

Dílna truhlářská pokračovala ve vypracování nádherných dubových lavic, takže pomalu ale jistě příští rokem bude ústavní kostel vybaven lavicemi všemi, odpovídajícím slohu kostela.

V jubilejním roce millenia Svatováclavského, byly konány obzvláště velkolepé služby Boží k uctění patrona chrámu Páně ústavního, Sv. Václava.

Dne 15. září v předvečer smrti Svaté báby, sv. Ludmily, započaly církevní slavnosti. Ústavní hudba (opatrovníci) na kostelní věži zahrála fanfáry z Libuše, a pak Svatováclavský chorál. To se opakovalo vždy před večerem (o 6.hod.odp) a před službami Božími všech následujících nedělích a svátku sv. Václava, až do neděle 6. Října, kdy milleniová slavnost v ústavním chrámu Páně byla ukončena.

Dne 22. září v neděli, před slavnými službami Božími, po kázání o významu sv. Václava pro naší vlast vystaveny byly ostatky tohoto světce nad tabernákulem jako na trůnu, v pacifikalu, jež duch.správce od Nejd. Ordinaeiátu , pro tuto slavnost si zvláště obstaral.

Dne 28.září, v den sv. Václava konal slavné služby Boží před vystaveným pacifikálem s ostatky sv. Václava, jakož i v neděli dne 29.září sám duchovní správce za asistence vel.p.arc.notáře a faráře Petráčka z Bohnic.

Slavnost Millenia vyvrcholila pak v neděli dne 6.října. Byly konány pak slavné a velebné služby Boží, že jeden inteligent z přítomných prohlásil, že u Sv. Víta nebylo to takové. Pontifikální služby Boží vykonal zase J.M.pan velmistr Dr. Vlašák a aby duch správce nepodával sám popsání tohoto velkolepého dne, připojuje ústřižek z Lidových Listů, kde vše vylíčeno pérem ….? p.Katehety Myšky.

Překvapením pro duch. správce bylo, když v den sv. Václava bylo mu sděleno, že J. M. nejdůstojnější pan arcibiskup Dr.Kordáč, povýšil jej faráře na děkana, jelikož ústavní chrám Páně jest zasvěcen sv. Václavu.

Přil.výstřižek z novin

Konečně dodělány také varhany a dne 16.ho října konána kolaudace – a sice od zem. výboru přítomen p.vrch.stav.rada Dvořáka, p. ing. Šimek, a p.vrch.rada Dr. Doubravský.

Na varhany hrál p. pluk. Voskovec a velice chválil varhanáře mistra Urbana za krásné provedení a zladění. Dubovými parapety a skříňkami na noty, dokončena umělecká výzdoba choru. Všechnu truhlářskou dubovou práci varhan i choru provedla ústavní truhlářská dílna, vlastně její mistr p. Pankrác. Budiž mu za to vzdána čest.

Dlužno připomenouti, že mají varhany 13. Rejstříků, a kdyby se počítal dřevěný materiál, a ústavní práce, mají dnes ceny 120.000 Kč, tj. stodvacet tisíc Kč.

A tak téměř zničeho velkolepé dílo vykonáno.

A.D. 1930

Dnem 1. ledna byl stav nemocných: celkem v centru 2178. Z toho mužů 1137 a žen 1041. V sanatoriu mužů 86 a žen 69, celkem 155.

Opatrovnictva mužů 302, žen 250, celkem 552.

Již hned na počátku roku, staral se duchovní správce o to, aby pro ústavní kostel zvony projektované byly zadány firmě Manoušek z Brna, prostřednictvím chrámového družstva v Pelhřimově. Věc byla dosti vážná, jelikož rozpočet činil 166.000 Kč. Jedině vzácnou benevolencí přízní p. přísedícího A.Hejnice, uvolněna rozpočtová položka a práce zadána. Nejdříve pořízená železná konstrukce.

Akta týkající se pořizování zvonů, jakož i kolaudace již přiloženy při pamětní knize. Zde svůj referát o slavnosti zasvěcení zvonů ze dne 21. prosince 1930

Přiložen výstřižek z novin

Duch. správce dal v upomínku na svěcení zvonů z té samé zvonoviny ulíti malé zvonky, jež věnoval všem účastníkům vznešené slavnosti, jakož i členům kolaudační komise.

Opravdovým blahem naplněno bylo srdce duch. správce, když nad mrtvým městem živých zahlaholily nové zvony, pořízené v tak kritické a téměř vlažné náboženské době.

Heslem mým: Omnia possum in Eo! Gui me confortat. S těmito slovy prosby vše začínám, a také díky Bohu dílo mé, má práce a námaha, jak jest patrno při chrámu Páně a při vedení duch.správy jest jakoby Hospodinem požehnána.

Z kněží nemocných v ústavě jest vldp.Josef Trnka z řádu Křížovníků a vldp.Václav Roudnický, kaplan od P. M. Sněžné.

Poutní slavnost sv. Václava konána byla jako každoročně slav.službami Božími. Pontifikální mši sv. již po desátá celebroval J. M. vldp.Velmistr řádu Křížovníků Dr. Jos. Vlasák.

A.D. 1931

Dnem 1. ledna byl stav nemocných“

V centru a na kolonii 1149 mužů a 1133 žen, celkem: 2282.

V sanatoriu 85 mužů, 97 žen, celkem 182.

Opatrovnictvo mužů 293, žen 272, celkem 569.

Z kněží nemocných byli v ústavě léčeni: vldp. Roudnický, který byl 1.V. propuštěn pro uzdravení a umístěn…..???

Milsrd.bratří v Letovicích na Moravě.

Vldp. J. Ripl, děkan ze Žihobce, velice hodný a zbožný kněz, který po tříměsíčním léčení dne 16.V. zdráv a vděčen opustil ústav.

Vldp.Jos. Trnka, stále ve stejném stavu nalézá se v sanatoriu. Na neklidném centru je vldp.Frant. Malý, farář sv. Štěpána jest v léčení vldp.I Holičský, farář z řádu Křížovníků.

V sanatoriu jest v léčení vldp.I Matausel z řádu Cisterciátů z Assegu, náboženský zatížený.

Všechny velikonoční obřady a pobožnosti konány byly slavnostně za asistence vldp. Děkana Ripla a vldp.Roudnickéh. Obzvláště slavnost Božího Těla těšila se letos velikou účastí a také cizích hostí, mezi nimiž byl p. šéf redaktor Nár. Politiky U. Hrabě, který slavnost tu vylíčil v Nár. Politice a zaslal duch. správci fotografické snímky, jež níže jsou na památku přilepeny.

Do presbytéře pořízen byl bronzový krucifix od Myslbeka za 3.500 Kč a na návrh duch. správce umístěn a osvětlen tak, aby od návštěvníků byl zřetelně viděn. Zase zásluhou p. přísedícího Hejnice.

Dubové kostelní lavice blíží se již v ústavní truhlárně k svému dokončení a k plné výzdobě chrámu Páně. Paní inž. Rychlíková věnovala kostelu starý lustr, který se upravuje a bude umístěn na choru nad varhanami. (Choť min. rady z Prahy VII.)

Již od r. 1924 začal duch.správce akci ohledně systemizace míst zem.duchov.správců, protože místa ta byla býti zrušena a nahrazena jen výpomocnými kněžími, a tu podařilo se, že po ohromné intervenci a přímluvě všech možných známých osob politických usnesl se zem.správu výboru o systemizaci zem.duch.správců a péče takto:

Bořkovice 6 tř. platí

Praha 5 tř. „

Králíky 5 tř. „

Dobřany 4 tř. „

Bohnice 4 tř. „

s postupem každého duch. správce na zmíněná místa.

Předseda zaměstnanecké komise, p. J Kypra, ředitel invalidovny v Praze, dobrý známý pisatele, ujal se duch. zem. správců, a prosadil, že návrh ten byl dán do sezení zem. zastupitelstva dne 6.III. 1931, kde p. přísedící Hejnic doporučil jej ku schválení s připomínkou, že i zemští duchovní když „píseň země zpívají“, mají nárok na zemský chléb.

Nyní o tom rozhodne ministerstvo vnitra. Spisy o tom přiloženy v pamětní knize.

Místo lustrů uvnitř kostela, z ohledu financí zem.výboru, pořízeny a umístěny (tedy zatímně), obloukové lampy na tyčích, což prospělo akustice.

Poutní slavnost sv. Václava vydařila se skvěle. Pondifikální služby Boží za četné asistence (vedl p. provinciál Gregor, vedp.sekretář Líbal, kon.rada Fr. Petráček, místní duch.správce) vykonal J. M. pan velmistr Křížovníků Dr. Jos. Vlasák. Kostelní hudbu dirigoval p. plukovník Voskovec, na varhany hrál inž.Křížek, hudbu ústavní zaměstnanci, a chrámový ústavní sbor s několika ochotnými zpěváky z Prahy.

Přiložený výstřižek z novin

Podobně slavnostními službami Božími oslaven byl svátek samostatnosti den 28. Října za účinkování ústavní hudby a chrámového sboru.

Duchovní správce postaral se o to, že při úpravě odměny pro členy ústavní hudby dekretem zem.výboru bylo výslovně ustanoveno, že hudba ta, po dohodnutí s duch.správcem má účinkovati při všech slavnostech církevních, jimž přítomni jsou nemocni.

Ústavní truhlářská dílna zaměstnává se nyní plně prací dubových kostelních lavic, jež po přání p. přísedícího Hejnice mají býti dohotoveny do konce tohoto roku.

Revidi….8. Novembris 1931….Carolus Procházka…

Dne 3. VII. ku vyzvání apoštolské nunciatury vzdal se J. E. nejdůstojnější pan arcibiskup Dr. Fr. Kordáč, arcibiskupského stolce, a usadil se na zámku v Břežanech, s titulem arcibiskupa Amasenského.

Dne 22.X.1931 jmenován byl dosavadní E. nejdůst.pan biskup Královéhradecký Dr. Karel Kašpar, jeho Sv. svatým Otcem Piem, arcibiskupem Pražských, na jehož místo byl jmenován Dr. Mořic Pícha dosavadní kapitulní vikář pražský.

Ad multos annos!

Dne 14. Listopadu byl J. E.Dr. K. Kašpar slavnostně uvítán nepřehledným zástupem u sv. Mikuláše na Malé Straně.

Dne 15. Listopadu byl slavnostně inthonisován v metropolitním chrámu Páně sv. Víta na hradě Pražském.

A.D.1932

Dnem 1. ledna byl stav nemocných:

v centru a na Kolonii 1247 mužů a 1213 žen, celkem 2460.

V sanatoriu 84 mužů, 94 žen, celkem 178.

Opatrovnictv 294 mužů, 275 žen, celkem 571.

Z kněží nemocných byl v sanatoriu ošetřován vldp. Jos.Trnka, Or.Cruc. ?? a v centru vldp.J. Holičský, farář Ord. Crucig – velice neklidný a zlostný.

Všechny obřady velikonoční konány s obvyklou péčí a slavnostním zpěvem. Rovněž tak i pobožnost Božího Těla.

Pontifikální služby Boží o sv. Václavu měl letos J. M. Fr.Hamršmíd, převor řádu Maltézského z Prahy III. Dubové kostelní lavice dodány. Zbývají ještě přední.

V říjmu po čtyřleté práci a námaze duch.správce, došlo konečně k slav.posvěcení desek a 2 uren s prstí z Fridenta, což podrobně vylíčeno dále:

Když za války v r. 1916 evakuováno bylo území Tridentské, byli tenkráte nemocní z tamního ústavu pro choromyslné přemístěni do ústavu Bohnického počtem 182. Z těch zemřelo za války 48, mezi nimi 1 kněz, 1 lékař, 1 advokát, 1 spisovatel, 1 učitelka, etc., etc.

Podle smlouvy Trianonské bylo nařízeno, aby hroby všech vojínů všech národností do roku 1920 zemřelých nebyly vykopány, a aby byly udržovány v plné ozdobě.

Zákon tento nevztahoval se ovšem na tyto evakuované a v Bohnicích zemřelé Italy, jejichž hroby byly naprosto opuštěné, byly to jen hromádky kamení.

Podal tedy v r. 1928 duchovní správce ústavu, arcib. kons. Rada, děkan Hruška prostřednictvím ministerstva zahraničí žádost na vyslanectví italské, zda by nebylo možno nějakým způsobem usáti památku těch nešťastných, mimo vlast zemřelých. Na to přišla odpověď od Societa-persequitati politici dall Áustria nella Venezia – Tridentina, že na ozdobení a udržování hrobů není peněz, ale že z tamního kararského mramoru dají zhotoviti desku, která by se umístila na ústavním hřbitově s nápisem italským:

A PERPETUO RICORDO

DEI 48 ALIENATI TRENTINI

IN QUEST ´ISTITUTO TRASFERITI E MORTI

DURANTE L´ATROCE GUERRA MONDIALE

E ALLE CUI SALME IN QUESTO CIMITERO SEPOLTE

MANCÓ IL SUPREMO CONFORTO

DELL ´ULTIMO RIPOSO

NEL SUOLO REDENTO DELIA LORO PATRIA

————————

Konečně deska přišla a tu podal duch. správce žádost zem. výboru, aby se dala zhotoviti deska mramorová s českým nápisem:

Věčné paměti 48 tridenstských choromyslných, do tohoto ústavu převezených a zde zemřelých, za strašné světové války, jichž tělům na tomto hřbitově pohřbeným nedostalo se svrchovaného štěstí posledního odpočinku v osvobozené půdě vlasti – a aby byly umístěny obě desky po stranách vchodu do hřbitovní kaple na ústavním hřbitově a konečně, aby bylo ředitelství ústavu nařízeno, aby toto hroby 48 Italů byly zdobeny kvítím a udržovány v pořádku každý rok.

Benevolencí zemského výboru stalo se tak, že i mramorová deska pro český nápis objednána byla z téhož lomu u Tridentu. Duch. správce kons.rada a děkan Hruška četl v té době knížku o amerických Slovácích, kteří, když někdo jim tam zemře, objednávají si ze Slovenska mateřídoušku, kterou sázejí na hrob zemřelého, aby aspoň květ Slovenska vanul nad jeho hrobem. Tato myšlénka přivedla duch. správce k tomu, že dopsal do Tridenta, aby mu ve dvou skříňkách poslali ze hřbitova hlínu a ty skříňky že by umístil pod oněmi mramorovými deskami, aby tak, jaksi v blízkosti hlíny ze Tridentského hřbitova zde odpočívali.

Tato pietní myšlénka s poděkováním duch. správci zamlouvala se Tridentským tak, že ihned dali zhotoviti překrásné dvě měděné skřínky s ozdobnými rytinami a znaky Itálie a Tridentu s nápisem jak italským, tak českým:

La societa ex perseguitati politici dall ´Austria nella Venezia-Tridentina ai fratelli morti lungi dala patria.

Tridentská společnost bývalých politických od Rakouska pronásledovaných – bratrům daleko vlasti mrtvým.

Nyní skřínky došly s ověřením města Tridentu, že hlína v nich jest z tamního hřbitova, a že žádají o slavnostní posvěcení jak oněch 2 desek, tak i 2 skříněk s Tridentskou hlínou aby o dnu posvěcení uvědoměny byly:

1/ Societa v Tridentu, která pošle svého zástupce

2/ Italské vyslanectví

3/ spolek italsko-český, jehož předsedou jest dr. Šámal

4/ zemský úřad a zemský výbor

V neděli dne 16.X.1932 posvětí památník těchto Italů sám J. E. Nejd.arcib. pražský Dr. K. Kašpar.

V 8 ¾ hod.r. shromáždí se účastníci v konferenčním sále admin.budovy zem. ústavu v Bohnicích. Po té v 9 hod. tichá mše sv. v chrámu Páně sv. Václava a pak průvod na ústavní hřbitov, kdež bude J.E.Nejdp.arcibiskupem posvěcen památník věnovaný 48 Italů s promluvou v češtině a italštině. Státní hymno československou a italskou bude slavnost ukončena.

Tím byla vysoce pietní slavnost skončena za nádherného zimního počasí.

Annus Domini 1933

Dnem 1. ledna byl stav nemocných mužů 1202, žen 1175, celkem 1377.

V centru mužů 73, žen 106, celkem 179.

V sanatoriu ošetřovatelů 291, ošetřovatelek 264, celkem 555.

V chrámu Páně dokončeny všechny dubové lavice, upravena dubová dekorace stěn na chóře a na postranním choru upraveny lavice a vydekorování stěn. Změn osobní pak u lékařů, tak úředníhů nebylo žádných. V dubnu zemřel účetní úředník Fr.Trubač, velice hodný člověk, který chodil do kostela zpívat při službách Božích.

V témž měsíci byl dodán do sanatoria farář fr. Paukner z Vltavice u Vimperka, melancholik se sebevražednými úmysly. V červnu zemřel vldp. Josef Trnka v sanatoriu, kněz řádu Křížovníků z Prahy.

V ústavě na dalším léčen jest téhož řádu Křižovnického Fr. Holičský.

Ale od měsíce května nastala doba pro duchovního správce velice nepříjemná. Ředitel ústavu zároveň s vrchním správcem, odvolávajíce se na instrukce, kde zní: jedině ředitel má vše podpisovati a jednati s osobou třetí, (ač tam výslovně řečeno:není-li ustanoveno jinak, nechtěli uznati samostatnost duch. správy, a všechnu agendu (i úmrtní listy, etc, etc)že má podpisovati ředitel, ano nechtěli uznati ani razítek, ani pečeti a na poště si vyžádali, že všechny dopisy na duch. správce nutno odevzdati do ředitelství, takže i dopis od Konsistoře byl mi otevřen.

Duch. správce učinil ihned opatření, protestoval proti tomu a dožadoval se ihned ochrany arcib. Konsistoře. Netrvalo to dlouho, a zase ředitelství chtělo věděti, jaké jsou štolové?? Příjmy, že toho žádá zemský úřad. Duch. správce požádal ihned rc.Konsistoř jak má na to odpověděti a odpověď Konsistorní odevzdal. Vše bylo odesláno zemskému úřadu v Praze, které vynese konečné rozhodnutí.

Zajímavo jest, že vrch.správce se tak exponoval, že dal si otevříti kancelář duch.správy, a z matriky zemřelých počítal převozy.

Všechny listiny a dopisy tomu svědčící uloženy jsou v archivu duch. správy. Jediným potěšitelným zjevem bylo listopadové usnesení zemsk.zastupitelstva, že místo duch.správců v zem.ústavech pro choromyslné byla systemizovaná 5.stup.platovou a to v Bohnicích, v Praze, v Dobřanech, a 6 st.pl. v Béřkovicích.

V listopadu zemřel manipulační úředník J. Brabec, velice slušný úředník.

Do Dobřan byl přeložen říd.primář Dr. Lad.Horák, a sem byl jmenován s dt.od 1.ledna říd. primář Dr. Václav Poseděl.

Revidi in visitatione canonicka die 14. Decemb. 1933 Carolus Procházka