Nejčastější otázku kterou dostávám při hovorech o hřbitově je „Jak jste se k tomu dostal?“
Víte, já jsem se k tomu místo nijak nedostal, to místo si našlo mně.
Jmenuji se Jirka Vítek bude mi padesát let, patnáct let jsem pracoval jako profesionální hasič. Rodák z Bohnic, který se celé dětství představoval Jirka z Bohnic ze základní školy Ústavní. To Vás zocelí a nikdy a nic Vás už neurazí. Bůh či osud vede moje cesty velmi nevyzpytatelně, dnes jsem místostarosta Prahy 8.
Jako malý kluk jsem zde prožíval první válečné bitvy a kopečky hrobů byly improvizované bunkry. V pozdějším věku , někdy kolem deváté třídy byl blízko hřbitova altánek s výhledem na Prahu, zde se v partě popíjela Mixela a kolovala zapálená cigareta Startka, taková pěkná zašívárna .
Nikdy jsem nevnímal toto místo nijak intenzivně, pouze bylo kulisou mého dospívání, stejně jako dalších tisíc míst., ale žiďák měl vždy takovou chladnou atmosféru. Proč říkám žiďák? Bohnickému hřbitovu se od nepaměti říkalo „žiďák“, každý koho jste se zeptal, ten tvrdil, že je to úplně jistě židovský hřbitov. Prostě nejen, že ztratilo za ta léta svoji tvář, ale na dlouhé roky i svůj název a o důvodu proč toto místo vzniklo se začalo skutečně hovořit až, když sem v roce 2012 přelezl po dlouhých dvaceti letech hřbitovní zeď.
V průběhu let jsem skutečně zjistil, proč zrovna já. Možná je to tím, že jsem skoro patnáct let pracoval jako profesionální hasič a zachraňoval živé, nyní prostě přišel čas zachraňovat mrtvé, že Vám to připadá zvláštní? Přátelé ono tohle celé místo je tak trochu zvláštní.
Video zdroj : Michal Cernich
2013
První oficiální brigáda 4. října 2013
Pochmurný říjnový den se sešlo prvních dvacet dobrovolníků na odstranění odpadků ze hřbitova. Jestli si mám představit komunitu, tak je to takto.
Moje první fotografie na hřbitově 2013
O týden později zjišťuji, že rukama se to nedá zvládnout a povolávám těžkou techniku, manželce nic neříkám. protože financovat úklid hřbitova nás stojí letošní dovolenou. Manželka po čase pochopí. Odvezlo se 30tun odpadu, starých větví a ohořelých trámů.
Když jsem objednal několik fůr kamínků, nádherně to prokouklo, dnes si opět příroda bere co jí patří, tedy alespoň pod mojim dohledem.
2014
Moje první komentovaná prohlídka pro kamarády
Dušičková mše
V sobotu 1.11. 2014 se otevřela brána Bohnického hřbitova nejen zvědavcům, ale i těm, kteří s vírou přišli prosit a modlit se za lidi, kteří jsou zde pohřbeni. V 15:00 tu mohli u zchátralé, ale krásné kaple prožít nádhernou zádušní mši.
Mši sloužil pater Kofroň a byl to jedinečný zážitek. Nejprve místo posvětil, protože se tam v minulosti odehrávaly zcela prokazatelně satanské rituály. Kaple byla devastována a podpálena.
V promluvě mluvil P. Kofroň o intenzivní otázce lidí, kde je Bůh ve všech těch zvěrstvech válek a utrpení posledních desetiletí. Odpovědí je svoboda, kterou nám Bůh dává, svobodu našemu rozhodnutí, že nejsme pouhé loutky.
Jako obětní dar účastníci bohoslužby přinášeli do výklenku kaple svíčky. Během modlitby Otče náš se všichni chytili za ruce a propojili se tak v jedno klubko modlitebníků.
Pěknými zpěvy nás doprovázel Vítek Kofroň se svou hudební skupinou.
Po mši všechny čekalo malé občerstvení.
Máme naději, že dušičková slavnost je počátkem obnovy hřbitova do důstojného stavu, který tam teď očividně není, ale vše se mění iniciativou slušných lidí. Je smutným faktem, že o vedlejší psí hřbitov je postaráno s daleko větší pečlivostí a pietností….
2015
První divadelní představení o historii hřbitova na hřbitově
2016
První jednání o možném převodu z ministerstva zdravotnictví (což byl v tomto roce majitel) na hl.m. Prahu.
Brigády pokračují
Jen tři kříže …
Instalován kříž do kaple s Romanem Gaňem / bohužel za týden odcizen/. A takto jsem instaloval další tři kříže, jeden z nich někdo napatlal hovnama a tak jsem čistil a čistil, až všechny tři kříže i ten špinavej někdo ukradl a kaple zůstala opět bez kříže.
2017
Italové na hřbitově
V roce 2017 jsem zaslal všech 48 jmen italských nebožtíků italské vládě.
Greetings, I’m Fabio Peterlongo, journalist from Trento, Italy. I discovered that 48 soldiers displaced from Pergine Valsugana (a town near my city) during the First World War are buried at Bohnice cemetery. This story is completely unknown here and I would like to write an article about it in my newspaper. I therefore ask for contact with a person who can tell some details about this sad story. We may conduct an interview via Skype or an international call. I can speak English and French, or with the help of a fellow interpreter, German. Thank you for your attention. Fabio Peterlongo
Většina pohřbených je z léčebny v italském Pergine Valsugana, která musela být v březnu 1916 narychlo evakuována. Celkem 504 pacientů bylo rozmístěno do psychiatrických zařízení po celém území Rakousko-Uherska. V Praze, na Novém Městě a v Bohnicích, jich mělo být asi dvě stě. Vrátilo se po válce pouze čtyři desítky z nich.
Z kroniky
Když za války v r. 1916 evakuováno bylo území Tridentské, byli tenkráte nemocní z tamního ústavu pro choromyslné přemístěni do ústavu Bohnického počtem 182. Z těch zemřelo za války 48, mezi nimi 1 kněz, 1 lékař, 1 advokát, 1 spisovatel, 1 učitelka. Podle smlouvy Trianonské bylo nařízeno, aby hroby všech vojínů všech národností do roku 1920 zemřelých nebyly vykopány, a aby byly udržovány v plné ozdobě. Zákon tento nevztahoval se ovšem na tyto evakuované a v Bohnicích zemřelé Italy, jejichž hroby byly naprosto opuštěné, byly to jen hromádky kamení.
Podal tedy v r. 1928 duchovní správce ústavu, arcib. kons. Rada, děkan Hruška prostřednictvím ministerstva zahraničí žádost na vyslanectví italské, zda by nebylo možno nějakým způsobem usáti památku těch nešťastných, mimo vlast zemřelých. Na to přišla odpověď od Societa-persequitati politici dall Áustria nella Venezia – Tridentina, že na ozdobení a udržování hrobů není peněz …..
Jak to začalo
3. května 1915 vyhlásila Itálie válku s Rakouskem-Uherskem a první konflikty hrozily právě v údolí Ledro, u něhož se narychlo budoval velký obranný systém, který měl zastavit případný útok italské armády přicházející z jihu.
Kvůli extrémně nebezpečné situaci byla na rakousko-uherské straně nařízena evakuace všech civilistů z území, jež se brzy staly skutečně hlavním bojištěm.
22. května 1915 se tak na stěnách domů údolí Ledra objevil královský výnos kapitána Rivy, který do 24 hodin nařídil evakuaci celé populace z údolí. Během několika hodin následujícího dne tak tisíce lidí musely opustit své domovy a přesunout se stovky kilometrů na sever.
Bylo jim povoleno vzít pouze pár zavazadel a trochu jídla na pár dní pochodu. Masivní exodus zahrnoval zhruba 75 000 lidí z celého regionu Tridentska, kteří byli přesunutí do vnitřních oblastí Říše: Rakouska, Moravy a Čech. Mnoho z těch lidí nikdy předtím neopustilo své vlastní údolí. Nákladními automobily, vlaky a vozíky byli přepraveni stovky kilometrů v extrémně těžkých podmínkách.
Na území dnešní České republiky byli přiděleni do různých rodin v obcích Buštěhrad, Chýňava, Doksy, Dřetovice, Nový Knín, Milín, Příbram, Ptice, Svárov, Železná, Všeň a Stříbro. Zpočátku byli obyvatelé Ledra přivítáni českým obyvatelstvem nejen s pocity zvědavosti, ale i podezření. Byli ubytováni v tělocvičných a školních zařízeních přeměněných na ubytovny, nebo byli umístěni přímo v českých domovech.
Více o Italech v sekci kronika rok 1932
2018-2020
Jsem měl od majitele /Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových/ zakázáno pořádat komentované prohlídky z důvodu ohrožení zdraví a života. V roce 2019 jsem tam organizoval, třeba tohle 🙂
2022
Od listopadu bude postupně probíhat rekonstrukce vstupní brány, která byl a v dezolátním stavu. Malé branky jsou první na řadě a následně dojde k rekonstrukci i velké brány. věřím, že to stihneme do ledna.
Tato částka byla vybrána a odeslána 
Bohnickému statku, který zasáhl požár z dobrovolného vstupného tří komentovaných prohlídek bohnického hřbitova 
Děkuji našincům I přespolním za skvělou atmosféru prohlídek.
